V pondělí 5. října 2026 se v pardubickém Institutu Paměti národa uskuteční přednáška věnovaná deníku Věry Mahlerové. Setkání začne v 18:30 a povede je Leo Pavlát, který osobní zápisky mladé Pražanky vlastní a dlouhodobě se věnuje židovským dějinám a kultuře.
Deník zachycuje školu, skauting i první lásku
Věra Mahlerová se narodila 26. prosince 1924. S rodiči a mladším bratrem bydlela na pražských Vinohradech a deník si psala od 18. července 1941 do 10. května 1942. Její zápisky proto zachycují jak běžné dospívání, tak rychlé změny, které zasáhly život židovských obyvatel protektorátu.
Na stránkách se objevují školní starosti, zážitky ze skautského oddílu, náboženské úvahy nebo první citové vztahy. Současně je z nich patrné, jak protižidovská opatření postupně omezovala její svět. Věra byla vyloučena z gymnázia a později také z Junáka. Zákazy tak nezasáhly jen její vzdělávání, ale i přátele a volný čas.
Z Prahy přes Terezín na Křivoklátsko
Věra byla společně s rodinou deportována do terezínského ghetta. V dubnu 1942 se dostala mezi ženy, které nacisté vyslali na Křivoklátsko. Tam odstraňovaly v lesích následky kalamity z ledna 1941 a bydlely v hostinci v Pecínově.
Tato část deníku připomíná méně známou podobu nacistické perzekuce: nucenou práci židovských vězňů mimo samotný Terezín. Osobní záznamy tak nesledují pouze život v ghettu, ale také každodennost žen nasazených v lesích.
Národní archiv uvádí, že Věra Mahlerová byla s rodiči a mladším bratrem 13. června 1942 deportována z Terezína transportem, z něhož nikdo nepřežil. Srovnání s místy určení předchozích transportů vedlo archiv k závěru, že pravděpodobným místem jejich zavraždění byl vyhlazovací tábor Sobibór. U tohoto konkrétního transportu však nejde o přímo dochovaný údaj o cílovém místě, nýbrž o závěr vycházející z dostupných archivních informací.
Osobní svědectví k dějinám holokaustu
Přednáška se zaměří také na způsob, jakým Věra o své situaci psala. Vedle strachu a omezení zůstávají v deníku obyčejné starosti mladé dívky, vztahy, víra i nejistota spojená s dospíváním. Právě tato každodenní perspektiva ukazuje, že za statistikami holokaustu stáli lidé s vlastními plány, vazbami a představami o budoucnosti.
Leo Pavlát vedl v letech 1994 až 2023 Židovské muzeum v Praze. Působil také jako diplomat v Izraeli, překladatel, publicista a autor knih s židovskou tematikou. V Pardubicích proto představí nejen samotný dosud nepublikovaný dokument, ale také jeho širší souvislosti s dějinami českých Židů a holokaustu.
Institut sídlí v Machoňově pasáži
Přednáška se koná v prvním patře Machoňovy pasáže na třídě Míru 60. V suterénu se nachází stálá interaktivní expozice Tichá hrdinství, která připomíná osudy lidí čelících nacistické i komunistické totalitě.
Machoňova pasáž vznikla v letech 1923 až 1925 podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Institut tak sídlí v jedné z výrazných staveb pardubického centra, kde se meziválečná architektura setkává s připomínáním moderních dějin.
Vstupné na přednášku činí 80 korun. Z pardubického hlavního nádraží trvá cesta pěšky přibližně dvacet minut; využít lze také trolejbus číslo 12 nebo autobusy číslo 6, 8 a 9 do zastávky Náměstí Republiky.