Do kinosálu Památníku Zámeček v Pardubicích mohou ve středu 21. října 2026 zamířit zájemci o vojenskou historii a technické památky. Od 18 hodin zde historik Ivan Fuksa z Vojenského historického ústavu Praha představí československý obranný systém v Orlických horách a jeho vazby na Pardubice.
Pohraničí měly chránit betonové pevnosti
Československo začalo stálé opevnění budovat v roce 1935. Základ plánované obrany tvořily mohutné železobetonové stavby rozmístěné podél hranic. Čas i peníze ale postupovaly rychleji než samotná výstavba, a proto se vedle těžkých objektů začaly budovat také jednodušší lehké pevnůstky známé jako řopíky.
Orlické hory patřily mezi důležité části připravované obranné linie. Vojenské plány zde počítaly s desítkami objektů těžkého opevnění i s dělostřeleckými tvrzemi. Jejich úkolem bylo krýt významné směry, brzdit případný útok a poskytnout vojákům chráněná stanoviště pro obranu republiky.
Řopíky, sruby a rozsáhlé podzemí
Přednáška se zaměří na podobu jednotlivých staveb, ale také na jejich projektování, budování a následné obsazení. Posluchači se dozvědí více o rozdílech mezi lehkými objekty a velkými tvrzemi, jejichž nadzemní části doplňovaly podzemní chodby a zázemí.
Jedním z nejvýraznějších příkladů je tvrz Hanička u Rokytnice v Orlických horách. Stavěla se v letech 1935 až 1938 a skládala se ze šesti objektů propojených podzemím. Patřily k nim tři pěchotní sruby, dělostřelecký srub, objekt určený pro dělostřeleckou věž a vchodový objekt. Hanička je jednou z pěti československých tvrzí, které se podařilo stavebně dokončit.
Další tvrze vznikaly u Boudy, Hůrky a Adamu. U tvrze Adam byly práce zahájeny v srpnu 1936 a s jejím obsazením se počítalo 6. praporem 19. hraničářského pluku. Dnes však nejde o běžně přístupnou památku, protože areál nadále slouží jako vojenský muniční prostor.
Pardubice jako zázemí pro stavbu opevnění
Budování pevností se neodehrávalo pouze na horských staveništích. Celý projekt vyžadoval stavební podniky, materiál, pracovníky, dopravu i koordinaci jednotlivých prací. Pardubice v něm měly úlohu regionálního hospodářského, dopravního a organizačního zázemí.
Ivan Fuksa se proto bude věnovat také pardubickým firmám, které se na opevňovacích pracích v letech 1936 až 1938 podílely. Rozsah jejich zapojení a konkrétní zakázky vycházejí z archivních a odborných materiálů. Téma tak ukáže, že výstavba v pohraničí zasahovala i do života a fungování měst v širším okolí.
Projekt přerušil rok 1938
Do podzimu 1938 nebyla celá soustava dokončena ani plně vyzbrojena. Na Králicku to dokládá pěchotní srub K-S 14, který vznikl už v roce 1936, ale před odstoupením pohraničí v říjnu 1938 stále neměl kompletní vybavení. Mnichovská dohoda tak zastavila budování obrany ve chvíli, kdy část objektů čekala na technické dokončení a systém jako celek nebyl připraven k plnému nasazení.
Stopy této nedokončené kapitoly lze dnes najít přímo v krajině Orlických hor a Králicka. Mezi významná místa patří tvrze Hanička, Bouda a Hůrka spolu s objekty králického úseku. Jednotlivé lokality se liší možnostmi návštěvy a jejich návštěvní režim není stejný.
Památník připomíná jinou část stejné doby
Památník Zámeček nevznikl v souvislosti s prvorepublikovým opevněním. Stojí na místě nacistického popraviště a připomíná okupaci, heydrichiádu, odboj i 194 lidí popravených v roce 1942. Přednáška tak zapadá do širšího historického kontextu období, kdy se Československo pokoušelo připravit na ohrožení zvenčí a následně čelilo okupaci.
Akce se uskuteční na adrese Průmyslová 558 v Pardubicích. Vstupné je 50 Kč a místo je podle městského kalendáře přístupné vozíčkářům.