V Otaslavicích, asi dvanáct kilometrů jižně od Prostějova, se na skalnatém hřebeni nad vodním tokem kdysi nacházely dva hrady těsně vedle sebe. Obec leží na přechodu Hané a Drahanské vrchoviny a její nejvýraznější hradní památkou je torzo válcové věže. Druhé sídlo dnes leží z větší části pod domy v místní části Sýpky.
Dva hrady na jednom hřebeni
Otaslavice se v písemných pramenech objevují už roku 1278. Jméno obce nesl také šlechtický rod, který je doložený v dalších desetiletích. Za možné stavitele dolního hradu se pokládají Mikuláš, Vilém a Přešek z Dubicka, jejich zakladatelská role ale není jistá.
Horní hrad mohl vzniknout ještě před rokem 1330, zatímco dolní je v písemných pramenech doložen nejpozději roku 1353. Otaslavice byly rozdělené mezi různé držitele, a tak zde fungovala dvě samostatná opevněná sídla. Roku 1373 patřil dolní hrad Ješkovi Puškovi z Kunštátu a horní Mikuláši z Otaslavic. Oba rody spojovalo manželství, nešlo tedy nutně o nepřátelské sousedy.
Dvojice hradů na jediném hřebeni je v českém prostředí neobvyklá. Ukazuje, jak se majetkové rozdělení panství mohlo promítnout do podoby středověké obce.
Věž dolního hradu je vidět dodnes
Dolní hrad stával na konci skalního hřebene. Zachovala se přibližně polovina jeho mohutné odstupňované válcové věže, raně gotického bergfritu. Měla průměr asi jedenáct metrů a vnitřní prostor široký přibližně tři metry. V patře zůstala také část vstupní chodbičky s ostěním portálku.
Za věží pravděpodobně stál palác a areál obíhaly hradby, jejichž zdivo už na povrchu není patrné. Méně strmou východní stranu chránil val. Před věží se nachází uměle upravená rozsedlina široká přes čtyřicet metrů, která oddělovala oba hradní areály.
Místní tradice věž nazývá Hladomorna a její spodní část spojuje s vězením. Jde však o pověst, nikoli o doložený historický údaj. Na zřícenině je také gotické okenní ostění či portál s erbem pánů z Kunštátu. Ten pravděpodobně souvisí s pozdějšími stavebními úpravami.
Horní hrad pod částí Sýpky
Horní hrad stával za rozsedlinou na vyvýšené ploše dlouhé zhruba šedesát a široké pětadvacet metrů. Dnes se jeho areál nachází v části Sýpky a z velké části ho překrývá novodobá zástavba. Bez podrobného archeologického průzkumu proto nelze přesně popsat jeho podobu.
Oba hrady zanikly za husitských válek a nebyly obnoveny. Podle obecní tradice nechalo horní hrad roku 1423 zbořit vojsko Diviše Bořka z Miletína. U dolního hradu se uvádějí dvě možnosti: mohl být dobyt už roku 1423, pravděpodobnější je však rok 1424, kdy proti moravským husitům táhlo vojsko vévody Albrechta Rakouského.
Procházka za hrady a dalšími památkami
Torzo dolního hradu je volně přístupné, nenajdete tu však pokladnu, expozici ani pravidelnou návštěvní dobu. Z obce k němu vede přístup a turistické podklady uvádějí zelenou značku směrem přes Myslejovice a Alojzov na Plumlov. Hřeben má skalnatý a nerovný povrch, proto se hodí pevná obuv.
Horní hrad není samostatnou zříceninou určenou k prohlídce. Při procházení částí Sýpky je třeba respektovat soukromé pozemky a nevstupovat do uzavřených prostor ani domů.
V Otaslavicích lze navštívit také pravěké hradiště Obrova noha s dochovanými valy, kostel svatého Michaela archanděla, renesanční faru a kryté barokní schodiště zvané Pavláčka. V obci je rovněž místní muzeum, koupací biotop a diskgolfový areál. V roce 2026 představily lokalitu komentované vycházky Archeologického léta, které propojily oba otaslavické hrady s dalšími archeologickými místy v okolí.