Přírodní památka Rybník Jíkavec leží západně od Jičína u Ostružna. Chráněné území o rozloze přibližně 7,3 hektaru tvoří rybník Jíkavec, menší rybník U svaté Trojice, jejich břehy a navazující vlhké až slatinné louky. Územím protéká potok Velký Porák a nadmořská výška se zde pohybuje zhruba mezi 285 a 291 metry.
Mokřadní krajina nedaleko Ostružna
Jíkavec vyniká hlavně pestrostí prostředí. Na jednom místě se tu potkává otevřená vodní hladina, zarostlé okraje rybníků, rákosiny a louky, které zůstávají dlouho vlhké. Právě tato kombinace vytváří podmínky pro druhy, jimž v intenzivně zemědělsky využívané krajině ubývá vhodných míst k životu.
Rostliny se mění podle roční doby, počasí i aktuálního stavu stanoviště. Na jaře se mohou objevit bledule jarní, později upolín nejvyšší a prstnatec májový. V lokalitě rostou také suchopýr úzkolistý, žluťucha lesklá, kozlík dvoudomý, svízel severní nebo violka bahenní. Nejde přitom o místo s předem daným seznamem květů v přesně určených termínech – podoba luk se v průběhu roku přirozeně proměňuje.
Rybníky a mokré louky slouží rovněž jako zázemí pro obojživelníky. Uváděni jsou zde ropucha obecná a skokan hnědý, z plazů pak ještěrka živorodá a užovka obojková. Voda spolu s okolní vegetací poskytuje prostor pro rozmnožování i přežívání živočichů, kteří v okolní intenzivně využívané krajině jen obtížně hledají podobné útočiště.
O Jíkavec se musí pečovat
Podoba chráněného území není pouze výsledkem samovolného vývoje. Rybníky v minulosti sloužily k hospodářskému chovu ryb, zejména kapra, a v 90. letech byly odbahněny. Část sedimentu se uložila na březích, kde překryla některá cenná stanoviště a vytvořila podmínky pro šíření nežádoucích rostlin.
Zásahy člověka ovlivňovaly i louky. Dříve se odvodňovaly příkopy a pravidelně kosily. Po omezení tohoto hospodaření se začal více prosazovat rákos a postupně přibývaly také dřeviny. Aby nezanikly otevřené mokřadní plochy, je proto nutné louky kosit a posečenou biomasu odvážet.
Podle nastavení péče se rybníky nehnojí a kapři se v nich nepřikrmují. Louky se sekají jednou ročně, přičemž se jednotlivé části střídají. Takový postup pomáhá udržovat různorodost místních stanovišť.
Údaje o historii ochrany se v jednotlivých dokumentech liší. Jíkavec byl nejprve vnímán v širších souvislostech Ostruženských rybníků, zatímco samostatná ochrana se ustavila na přelomu 90. let. Pro návštěvníka je podstatné, že jde o dlouhodobě chráněný mokřad se zvláštním režimem.
Zastávka při výletu v okolí Prachovských skal
K Jíkavci lze zamířit na klidnou procházku nebo ho zařadit jako přírodovědnou zastávku do delšího výletu kolem Ostružna. Nedaleko se nachází rekreační areál Sklář s koupalištěm a kempem. Odtud se dá podle aktuálního vedení tras pokračovat pěšky či na kole směrem k Ostružnu, Podhradí, Nadslavi nebo Dolnímu Lochovu.
Oblast leží přibližně pět kilometrů od Prachovských skal, a nabízí se tak spojit nenáročnou vycházku k mokřadům s návštěvou známé pískovcové krajiny. Přesné značení cest, možnosti parkování i provoz areálu Sklář se mohou měnit. Přírodní památka sama nemá podle dostupných podkladů návštěvnické centrum ani jednoznačnou poštovní adresu; při orientaci proto poslouží především Ostružno nebo areál Sklář.
Rybník není koupaliště
Vodní plochy uvnitř přírodní památky nelze automaticky považovat za místo ke koupání. Koupání i rekreační služby jsou spojeny se sousedním areálem Sklář, který má vlastní provozní pravidla. U Jíkavce má smysl především tiché pozorování z cest, bez vstupování do rákosin a podmáčených luk.
Psi by měli být na vodítku. Do rybníků se nemá zasahovat krmením ani lovem ryb, rostliny není dovoleno trhat a odpadky je třeba odnést. Právě klidný způsob návštěvy umožňuje sledovat hladinu, okraje rákosin i kvetoucí louky, aniž by se narušilo prostředí, které přírodní památka chrání.