Krátký úsek, výrazná krajina
Ostrovecká krajina na první pohled nepůsobí horsky, přesto se tu Lomnice zařezává do údolí sevřeného lesy a kameny. Voda si hledá cestu členitým korytem, naráží do balvanů a místy vytváří drobné peřeje. Právě díky nim má tento úsek živější ráz než běžné klidné údolí.
Chráněné území se rozkládá mezi soutokem Lomnice se Skalicí a osadou Dolní Ostrovec. Podle plánu péče sleduje přirozenou část toku v délce zhruba 3,3 kilometru, zatímco v některých turistických podkladech se uvádí přibližně 3,8 kilometru. Přírodní památka má rozlohu 5,0608 hektaru. Na poměrně malém prostoru se tu střídá řeka, les, louky a zajímavě utvářené kamenné partie.
Řeka, lesy a vlhké louky
Ochrana se vztahuje především na samotnou Lomnici, její přirozené balvanité koryto a navazující stanoviště. Tok protéká mělkým údolním zářezem, jehož břehy lemují porosty a mezofilní lesy. V západní části území se dochovaly také aluviální louky, tedy níže položené a vlhčí plochy ovlivňované vodou z řeky.
V blízkosti toku rostou mimo jiné olše lepkavá a lípa srdčitá. Na svazích se objevují prvky dubohabřin a květnatých bučin. Rozmanité prostředí poskytuje zázemí řadě druhů. Mezi uváděné ohrožené rostliny patří oměj pestrý a lilie zlatohlavá, z živočichů pak například vydra říční, ještěrka obecná a čáp černý. Při procházce však není jisté, že některého z nich návštěvník zahlédne.
Po modré i červené značce
Nejjednodušší způsob, jak V Obouch poznat, je vyrazit pěšky po značených cestách. Levý břeh sleduje modře značená Alšova cesta. Část pravého břehu vede po červeně značené Sedláčkově stezce, která propojuje širší oblast mezi Pískem a Zvíkovem.
Sedláčkova stezka vznikala v letech 1924 až 1928, měří 25 kilometrů a je hodnocena jako středně náročná. Kvůli návštěvě přírodní památky ale není nutné absolvovat celou trasu. Z Ostrovce lze zvolit delší túru, nebo si naplánovat kratší procházku zaměřenou na nejzajímavější část toku.
Balvany po dešti kloužou
Trasy v okolí vedou po lesních, polních a šotolinových cestách. Za suchého počasí se po nich jde pohodlněji, po dešti ale mohou být kluzké přístupové úseky, kameny i břehy. Pohyb těsně u vody proto nemusí být snadný a samotné koryto není vhodné pro zkracování cesty ani pro zbytečné sestupování k řece.
Jako výchozí místo poslouží obec Ostrovec, ležící v krajině u soutoku Lomnice a Skalice. Přírodní památka nemá v dostupných podkladech uvedenou jednoznačnou adresu ani návštěvnické centrum, při orientaci je proto třeba využít mapu a turistické značení. V chráněném území je nutné zůstat ohleduplným návštěvníkem, nevstupovat do břehových porostů a nerušit zdejší živočichy.
Místo, kde řeka zůstává řekou
V Obouch nestojí na jediné vyhlídce ani výrazné stavbě. Charakter místa se odhaluje postupně při chůzi podél vody: v šumu proudu mezi kameny, ve stínu olší, v sevřeném údolí i v proměnách počasí. Smyslem ochrany je zachovat právě tento přirozený ráz. Péče se zaměřuje na čistotu vody, původní skladbu lesů a břehových porostů i na udržení koryta bez zbytečných zásahů.
V západní části území se do budoucna počítá také s možností obnovy zazemněných starých ramen. Přírodní památka tak ukazuje význam přirozeně fungujícího vodního toku nejen jako cíle klidného výletu, ale i jako prostředí, jehož podoba se může vyvíjet bez nadměrných úprav.