Vrch Kamýk leží nedaleko Oseka u Rokycan. Z někdejšího letohrádku tu stojí dvě obvodové zdi a na východním svahu se nachází židovský hřbitov s náhrobky i zbytky starého ohrazení. Krátký a nenáročný výlet tak vede k místům, která připomínají několik odlišných kapitol minulosti.
Od zámeckého letohrádku k romantické zřícenině
Letohrádek byl přízemní obdélnou stavbou. Za jeho zakladatele je považován Jan Šternberk, tehdejší majitel oseckého panství, a jeho vznik se obvykle klade přibližně do poloviny 18. století. Přesné datování se v pramenech liší.
Stavba sloužila jako odpočinkové a reprezentativní místo v krajině. Z oseckého zámku se k ní podle historických popisů jezdilo na loďkách přes Podzámecký rybník. Ten zanikl po úpadku místních železáren, nejčastěji se uvádí rok 1814, a proměnil se tím i původní obraz okolí.
Na Kamýku tedy nestojí pozůstatky středověkého hradu, ale letohrádku, který poměrně brzy přestal sloužit svému účelu. Už v roce 1839 se uváděl jako ruina. Ještě před jeho výstavbou měl na kopci stát kamenný sloup s křížem a sochami světců, kteří byli spojováni s ochranou před morem. Osud sousoší ani pozdějšího kříže není přesně znám.
Hřbitov s náhrobky z několika generací
Židovský hřbitov zabírá přibližně 1 165 metrů čtverečních. Pravděpodobně vznikl během 18. století a sloužil lidem z Oseka i židovským rodinám z okolních obcí, například z Rokycan, Bušovic a Volduch.
Jediná archivní zpráva, která by přesně určovala rok založení, není doložena. První pohřeb se datuje do roku 1793, nejstarší evidovaný náhrobek pochází z roku 1795. Odborná dokumentace uvádí 101 náhrobních kamenů, zatímco některé jiné popisy zmiňují zhruba padesát dochovaných náhrobků. Rozdíl může souviset se započítáváním torz, podstavců a poškozených kamenů; na místě lze mluvit o desítkách náhrobků a jejich pozůstatků.
Pohřbívalo se tu přinejmenším do začátku 20. století. Nejmladší evidovaný náhrobek je z roku 1908, přestože nový židovský hřbitov v Rokycanech vznikl už v roce 1898.
Osecká židovská komunita
Židovské osídlení Oseka je doloženo nejpozději od konce 17. století. V roce 1717 tu žily tři židovské rodiny a v první polovině 19. století jich na panství mohlo být až dvacet. V roce 1803 si komunita v Oseku postavila synagogu, která sloužila k bohoslužbám do 80. let 19. století. Po prodeji v letech 1887 až 1888 byla přestavěna na byt a dílnu.
S místními dějinami je spojen také rod Welsů. Spisovatel a pamětník Šimon Wels, původním jménem Wedeles, ve svých vzpomínkách zachytil život židovské komunity v Oseku a okolí. Jeho syn Rudolf Wels se stal architektem a v roce 1944 zahynul v Osvětimi.
Krátká procházka s ohledem na pietní místo
Kamýk se hodí na nenáročnou vycházku nebo jako zastávka při poznávání Oseka a Rokycanska. Lokalita bývá uváděna jako volně přístupná, bez vstupného a pravidelných prohlídek. Turistické popisy zmiňují možnost zaparkovat poblíž zříceniny; konkrétní možnosti závisí na místní situaci a režimu pozemků. Místo lze vyhledat pod názvem vrch Kamýk, Osek.
Procházka může vést kolem zříceniny, upraveným parkem a následně dolů ke hřbitovu. Ten je pietním místem, proto se návštěva má obejít bez hluku a zásahů do náhrobků či vegetace. Výlet lze prodloužit do Oseka k zámku a kostelu Nanebevzetí Panny Marie.