Na okraji Orlického Záhoří, u Černého potoka tvořícího v tomto místě hranici s Polskem, leží přírodní rezervace Hraniční louka. Na ploše 9,1008 hektaru se tu střídají rašelinné plochy, vlhké louky a horské trávníky. Chráněné území bylo vyhlášeno už v roce 1982 kvůli cenné rašelinné louce s bohatou květenou.
Malá rezervace s pestrým prostředím
Hraniční louka nepůsobí jako jednotná travnatá plocha. Její hodnota spočívá v mozaice různých stanovišť: najdeme tu rašeliniště, vlhké pcháčové louky i horské smilkové trávníky. Podél Černého potoka rostou také lemy devětsilu, které se vážou na vlhčí a živinami bohatší místa.
V bylinném patře byly zaznamenány například prstnatec májový, upolín nejvyšší a škarda měkká čertkusolistá. Kromě kvetoucích rostlin jsou pro zdejší ekosystém důležité také mechorosty, bezobratlí a voda zadržovaná v podmáčené půdě po značnou část roku.
Mech, který potřebuje vhodný trus
Odborníci na lokalitě zjistili celkem 62 druhů mechorostů. Zvláštní pozornost mezi nimi zaslouží volatka baňatá. Patří mezi koprofilní druhy, tedy mechy vyhledávající výkaly zvěře jako podklad k růstu. Na Hraniční louce byla nalezena jen na jednom místě, ve dvou trsech vzdálených přibližně dvacet metrů. Každý z nich zabíral plochu zhruba deset krát deset centimetrů.
Její výskyt proto není stálý. Závisí na tom, kde se objeví vhodný substrát, a může se v čase přesouvat podle pohybu jelení zvěře. V době popisu lokality nebyla volatka baňatá známá z žádného dalšího místa v Orlických horách ani ve východních Čechách. V českém červeném seznamu je vedena jako téměř ohrožený druh.
Vzácnost se ukrývá i mezi trávou
Rezervace není významná jen kvůli rostlinám a mechům. Žije zde také slíďák Alopecosa pinetorum, pavouk vázaný na rašeliniště a podmáčená stanoviště severních pohraničních pohoří. Podobné druhy zůstávají při běžné návštěvě většinou skryté, přesto dokládají přírodní hodnotu zdejšího mokřadu.
Otevřená krajina se navíc neudržuje sama. Pokud by louky a rašeliniště zůstaly bez péče, začaly by je postupně zarůstat náletové dřeviny. Zachování střídání vlhkých a sušších míst je důležité pro rostliny, mechorosty, pavouky i další drobné organismy. Hraniční louka je součástí širší krajiny CHKO Orlické hory, kde se střídají louky, pastviny, prameniště, rašeliniště a smilkové trávníky.
Rezervací pouze po cestách
Hraniční louka není určena k procházení napříč celou plochou. Aktuální režim umožňuje vstup pouze po turistických nebo lesních cestách. Při návštěvě je nutné respektovat hranice rezervace, značení i případné oplocení a nevstupovat mimo cesty do citlivých rašelinných stanovišť.
Nejvýraznější podobu má lokalita během vegetační sezony. Najít konkrétní trs volatky baňaté je však spíš úkolem pro odborný průzkum než běžné pozorování: mech je drobný a jeho výskyt se mění podle podmínek. Hraniční louka tak nejlépe vynikne jako celek – jako vlhká horská louka u Černého potoka, kde se na udržování mokřadu podílejí rostliny, voda, jelení zvěř i nenápadné organismy.