Kunštátská kaple leží poblíž hlavního hřebene Orlických hor, přibližně ve výšce 1035 metrů nad mořem. Pro turisty je výrazným bodem u Jiráskovy horské cesty, zároveň ale stojí na místě, kde se setkávají tři různé vrstvy zdejší krajiny: sakrální památka, pozůstatky lidského hospodaření a chráněné vrchoviště.
Stavba je zasvěcena Navštívení Panny Marie a bývá označována jako drobná barokní nebo pozdně barokní kaple. Souvisí s někdejší osadou Kunštát, která dnes spadá pod obec Orlické Záhoří. Lidé sem přicházeli k modlitbě, kolem kaple však vedly také cesty obyvatel a pracovníků, kteří byli na horském prostředí každodenně závislí.
Kaple spojená s dřevařskou minulostí
Výraznou stopu v historii Orlických hor zanechala těžba dřeva. Za prací do oblasti přicházeli také dřevaři z Tyrol. Jejich činnost souvisela se zásobováním kutnohorských dolů i místních skláren, takže hřeben tehdy nebyl především cílem výletů, ale prostorem náročné práce a života horských osad.
Datování kaple není v pramenech zcela jednotné. Její starší původ se nejčastěji spojuje s lety 1670 až 1671. Později následovala kamenná přestavba v roce 1831 a obnova dokončená roku 1869. Dnešní podobu proto nelze připsat jedinému stavebnímu období.
Po druhé světové válce stavba chátrala a její interiér byl zničen. Původní plastika Piety byla v 60. letech převezena do kostela ve Zdobnici. V kapli zůstal kamenný podstavec a v roce 1967 se dočkala obnovy. Další opravy skončily na podzim 2004. Přibyly nová podlaha, upravený interiér, replika oltáře a kopie původní Piety.
Chráněné vrchoviště v těsném sousedství
Hned u kaple se rozkládá přírodní památka U Kunštátské kaple. Hřebenové vrchoviště má rozlohu 2,6334 hektaru a chráněné je od prosince 1973. Nachází se na plochém hřbetu v nadmořské výšce přibližně 1031 až 1038 metrů, v katastru Černé Vody u Orlického Záhoří.
Rašeliniště získává vodu hlavně ze srážek. Protože ta přináší jen malé množství živin, vznikají zde podmínky pro specifickou rašelinnou vegetaci. Povrch tvoří vyvýšené bulty a vlhké sníženiny označované jako šlenky. Z rostlin se zde uvádějí například suchopýr pochvatý, kyhanka sivolistá, rosnatka okrouhlolistá, plavuň pučivá, klikva bahenní a některé druhy ostřic.
Do přírodní památky se ale vstupovat nesmí. AOPK zde stanovuje celoroční zákaz vstupu, takže rašeliniště je možné sledovat pouze z povolené trasy a není dovoleno scházet mimo značené komunikace. Křehké prostředí tak zůstává chráněné i před snahou návštěvníků dostat se příliš blízko k rostlinám.
Hřeben poznamenaný imisemi i opevněním
Podoba okolních lesů připomíná také imisní kalamitu 20. století. Ta zničila téměř celou původní stromovou vrstvu. Dnes zde rostou mimo jiné výsadby kleče, mladší smrky a jednotlivé břízy nebo jeřáby. Horská krajina v okolí kaple tak ukazuje nejen přírodní vývoj, ale i následky těžby, průmyslového znečištění a následné obnovy.
V okolí se zachovaly také pozůstatky lehkého opevnění budovaného v letech 1937 až 1938. Některé objekty jsou dnes kvůli proměně lesních porostů v terénu viditelnější než dříve. Na jednom hřebenovém úseku se tak potkává kaple, rašeliniště a připomínka předválečných obranných staveb.
Jak se ke Kunštátské kapli vydat
Ke kapli vedou značené turistické trasy i cyklotrasa. Výchozím bodem mohou být Zdobnice, Říčky v Orlických horách nebo Pěticestí. Pokud vyrazíte po hřebeni od Šerlichu, lze začít u Masarykovy chaty; odtud se ke kapli uvádí přibližně 1,5 kilometru pěšky.
V zimě záleží průchodnost na sněhu, větru a stavu cest. Hřeben je vystavený počasí a bez běžného zázemí, proto se na něj vydávají pěší turisté i běžkaři podle aktuálních podmínek. Kunštátská kaple přitom není jediným cílem: krátká trasa v jejím okolí vede krajinou, kde vedle sebe zůstaly stopy horské práce, ochrany hranic i vzácného vrchoviště.