U opatovického jezu se z Labe odděluje tok, který dnes snadno zaměníte za přirozenou říčku. Opatovický kanál je ale výsledkem středověkého vodního stavitelství. Jeho první část, tehdy označovaná jako Velká strúha, začala vznikat přibližně kolem roku 1498 v době rozvoje pernštejnského rybníkářství. Do roku 1513 byl kanál prodloužen až k Semínu, kde se znovu napojuje na Labe.
Trasa dlouhá přes třicet kilometrů
Vodní cesta vznikla jako součást rozsáhlé soustavy rybníků na pardubickém panství Viléma z Pernštejna. Přiváděla do ní vodu z Labe a pomáhala s jejím rozdělováním i regulací. Podle památkových údajů měřil kanál původně 34,42 kilometru. Dnes se uvádí délka přibližně 32,69 kilometru, zatímco vodohospodářská evidence pracuje s údajem kolem 31,815 kilometru. Rozdíl vyplývá z odlišného způsobu měření a vymezení toku.
Na své trase prochází nebo se dotýká území Opatovic nad Labem, Čeperky, Podůlšan, Starých Ždánic, Lázní Bohdaneč, Neratova, Přelovic, Břehů a Semína. Nejde tedy o jednu uzavřenou návštěvnickou lokalitu, ale o dlouhou vodní osu, kterou lze poznávat po jednotlivých úsecích.
Stavidla a akvadukt u Semína
Výlet podél kanálu ukazuje, jak promyšleně museli jeho stavitelé pracovat s vodou i terénem. K důležitým regulačním prvkům patří Ždánické stavidlo v Opatovicích nad Labem a stavidlo v Bohdanči. To řídilo západní část kanálu a umožňovalo převádět vodu do Rajské strúhy.
Jedním z nejzajímavějších technických míst je Semínský akvadukt. Opatovický kanál po něm překonává Sopřečský potok, tedy jiný vodní tok. Původně měl akvadukt dřevěnou konstrukci a dodnes připomíná náročnost stavby, která musela překonat existující vodní překážku bez přerušení celého systému.
Podoba kanálu se v různých místech mění. U vtoku může být široký asi patnáct metrů, u ústí se zužuje přibližně na 2,5 metru a jeho průměrná hloubka je kolem 1,5 metru. Přestože jde o uměle vybudované koryto, jeho trasa často kopíruje přirozené meandry. Břehy proto nepůsobí jako rovný technický příkop, ale jako součást okolní krajiny.
Rybníky, mlýny i elektrárna
Účel kanálu se během staletí postupně rozšiřoval. Kromě napájení rybníků sloužila jeho voda k pohonu mlýnů a dalších vodních zařízení, později také k zavlažování a v souvislosti s provozem Opatovické elektrárny. Kanál tak není jen historickou připomínkou. Voda jím protéká dodnes a jeho fungování stále vyžaduje údržbu i dohled.
Historické koryto a navazující vodohospodářské prvky jsou nemovitou kulturní památkou. Okolí toku zároveň utvářejí meandry, slepá ramena, vzrostlé břehové porosty a místy aleje. Staletá technická stavba se tak postupně propojila s přírodními prvky krajiny Pardubicka.
Které úseky navštívit
Začátek u opatovického jezu nabízí pohled na místo, kde kanál opouští Labe. Zajímavé jsou také regulační objekty, okolí Lázní Bohdaneč a úsek u Semínského akvaduktu. Podél vody se dá vyrazit pěšky i na kole; v okolí Lázní Bohdaneč lze navázat na značené cyklotrasy.
Možné je také vodácké poznávání, Opatovický kanál však není běžnou volně tekoucí řekou. Na trase se objevují nízké lávky, stavidla a další překážky, takže je při plavbě nutná opatrnost a před cestou také kontrola aktuálního stavu vody a podmínek u správce toku.