Východně od Olešnice v Orlických horách, u polské hranice, se mezi smrko-bukovými lesy otevírá necelých šest desetin hektaru horské louky. Přírodní rezervace Hořečky má rozlohu 0,576 hektaru a roste tu jediný známý hořeček český v celých Orlických horách. Jde o přírodně mimořádně pestré místo, nejde však o volně přístupný turistický areál.
Rostliny na malé ploše
Podoba louky se mění podle toho, kolik je v půdě vláhy. Suchější části tvoří horský smilkový trávník, který přechází do vlhčí horské trojštětové louky. Díky této mozaice se tu daří řadě druhů, které potřebují rozdílné podmínky.
Hořečky byly vyhlášeny přírodní rezervací v roce 1994 a hlavním předmětem ochrany je právě hořeček český. Je to dvouletá rostlina: první rok po vyklíčení si vytváří zásoby, následující rok kvete a tvoří semena. Kvetoucí rostliny se proto nemusí objevit každý rok.
Mezi další zdejší rostliny patří pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý i vemeník zelenavý, prstnatec Fuchsův a bradáček vejčitý. Na podmáčených místech rostou prstnatec májový, upolín nejvyšší a bledule jarní. Významným druhem je také koprníček bezobalný, který tu dosahuje západního okraje svého rozšíření v Sudetech a současně nejsevernější hranice celého svého světového areálu.
Vzácné houby i živočichové
Hořečky jsou cenné také pro luční houby. Mezi vzácné druhy, které se na lokalitě uvádějí, patří voskovky, kyjanky a kyjovečky.
V roce 1994 tu byla poprvé v České republice nalezena samotářská včela Nomada moeschleri. Tento nález dokládá význam místa pro poznávání přírody, sám o sobě ale neznamená, že se zde včela vyskytuje i dnes. Krajské podklady zmiňují také několik druhů střevlíků. V okolí žijí mimo jiné zmije obecná a ještěrka živorodá, z ptáků krkavec a ořešník kropenatý.
Na krvavec toten, který na louce roste, je vázán modrásek očkovaný. Zachování jeho prostředí závisí nejen na samotné rostlině, ale také na vhodných podmínkách pro další části životního cyklu.
Louka potřebuje pravidelnou péči
Louka je v krajině doložena už na mapách z let 1836 až 1852. Před vznikem rezervace ji podle evidence AOPK kosili myslivci. Dnes se o ni pečuje cíleně, mimo jiné ručním sečením, které pomáhá udržovat vhodné podmínky pro hořeček i další vzácné druhy.
Bez zásahů by se otevřená louka mohla proměnit a druhy, které jsou na ni vázané, by přišly o vhodné prostředí. Hořeček český je citlivý na změny hospodaření, vysychání krajiny i oteplování. Péče o rezervaci proto zahrnuje pravidelnou lidskou práci.
Hořečky leží na soukromém pozemku a volný vstup na louku není zajištěn. Vstoupit na ni lze pouze se souhlasem vlastníka; při případné návštěvě je třeba držet se povoleného přístupu a nepoškozovat vegetaci.