Historický dům uprostřed Nového Jičína
Beskydské divadlo poznáte podle historického průčelí, které připomíná jeho původní význam. Budova v Divadelní ulici byla otevřena 24. října 1886 jako Německý spolkový dům. Za jejím návrhem stál vídeňský architekt Otto Thienemann, jehož práce v Novém Jičíně zahrnuje také okresní soud a okresní hejtmanství.
Od začátku nešlo pouze o prostor pro divadelní představení. Dům sloužil jako společenské a kulturní centrum novojičínských německých spolků. Pořádaly se zde plesy, koncerty, výstavy, veřejná shromáždění i divadelní produkce. Historická budova tak byla od svého vzniku místem, kde se setkával kulturní, společenský i veřejný život města.
Proměna po válce a velká rekonstrukce
Po druhé světové válce se role domu postupně změnila. Družstvo Beskydské divadlo zahájilo pravidelnou činnost 1. září 1947 a v následujícím roce vzniklo zestátněné profesionální oblastní divadlo. To však fungovalo jen do června 1963, kdy bylo v rámci celostátního rušení oblastních scén zrušeno. Budova se poté využívala jako stálá scéna pro pohostinská představení.
Nejvýraznější stavební zásah přišel mezi lety 1984 a 1992. Rekonstrukce ponechala historickou vnější podobu, zatímco uvnitř vznikly nové prostory a také tvarově odlišná moderní přístavba. Z původního zdobného interiéru velkého sálu, který navrhl akademický architekt Eduard Veith, se podoba nedochovala. Nový sál vytvořil ostravský architekt Václav Šafář a pravidelný provoz se po dokončení obnovy vrátil v únoru 1992. Od roku 1994 je zřizovatelem divadla město Nový Jičín.
Foyer jako ukázka pozdního modernismu
Nejzajímavější zážitek nemusí nabídnout jen samotné představení. Zatímco venkovní vzhled odkazuje k poslední třetině 19. století, vnitřní prostory nesou rukopis rekonstrukce z druhé poloviny 20. století. Interiér bývá řazen mezi nejzachovalejší pozdně brutalistní realizace v regionu, takže stojí za pozornost i při běžné návštěvě programu.
Foyer navrhl Václav Šafář společně s architektem Svobodou. Najdete v něm obraz akademického malíře Antonína Kroči i svítidla od akademického sochaře Jiřího Boháče. Výrazným prvkem je spirálovitě řešený lustr zavěšený mezi spodním foyer a prvním patrem. Právě podobné detaily – práce se světlem, materiály a liniemi – dávají společným prostorům jejich osobitou atmosféru.
Růžový salonek přidal galerii současného umění
Od 10. října 2024 je součástí divadla také Galerie Růžový salonek. Výstavní prostor využívá tři podlaží foyer a je koncipovaný jako site-specific galerie. Zaměřuje se na současné české umění, design a oděvní tvorbu, takže k divadelnímu programu přidává další kulturní vrstvu.
Označení Růžový salonek není nové. Navazuje na původní dámský budoár, který vznikl při rekonstrukci v 80. letech a toto jméno nesl už tehdy. Galerie tak využívá část budovy, která měla vlastní charakter dávno před jejím současným výstavním využitím.
Mezi první projekty patřila společná prezentace Anny Tran a Olgy Krykun. Později se v galerii představili například Tereza Rosalie Kladošová s fotografem Vojtěchem Veškrnou nebo Mira Macík s Michaelou Spružinovou.
Program a návštěva divadla
Dnešní Beskydské divadlo funguje hlavně jako pohostinská scéna. V programu se objevují opery, operety, činohra, koncerty i experimentální divadelní projekty. Kromě toho se v budově konají besedy, výstavy a další kulturní akce.
Velký sál má kapacitu 388 míst, malý sál 111 míst. Galerie Růžový salonek bývá přístupná v souvislosti s divadelním programem, zpravidla před začátkem představení a během něj; konkrétní režim se může lišit podle právě probíhající výstavy. Při návštěvě tak lze spojit kulturní program s prohlídkou foyer, kde se setkává původní spolkový dům z roku 1886, moderní přestavba i současná galerie.