Rokole leží u silnice ze Slavoňova na Nový Hrádek, přibližně kilometr od městyse. Osada administrativně patří k Bohdašínu, jako orientační bod ale dobře poslouží právě Nový Hrádek. K poutnímu areálu lze dojet autem a podle turistických informací zaparkovat přímo u něj.
Středem místa je studánka s pramenem. Místní poutní tradice vypráví o děvčátku, které zabloudilo v rokli a obrátilo se o pomoc k Panně Marii. Ta mu měla ukázat cestu z lesa a na místě se pak měl objevit pramen. Jde o legendu, nikoli historicky doloženou událost. Také název Rokole se podle místního výkladu odvozuje od staršího označení rokle.
Od studánky k poutnímu místu
U pramene původně stála dřevěná kaplička. Roku 1859 ji nahradila zděná stavba a o rok později v ní přibyl obraz Panny Marie s Ježíškem od hradeckého malíře Josefa Božetěcha Klemense. Obraz se začal označovat jako Panna Maria Rokolská a rostoucí úcta k němu přiváděla do Rokole poutníky z širšího okolí.
Poutě měly také společenskou a hospodářskou stránku: návštěvníci tu mohli využít kramářské stánky i letní hostinec. Dnešní areál působí klidněji, ale jeho jednotlivé stavby stále připomínají, jak se zdejší poutní tradice postupně rozvíjela.
Na protějším svahu vede křížová cesta z 19. století. Nejčastěji se uvádí její vznik v roce 1874, některé prameny však zmiňují rok 1859. Čtrnáct zastavení tvoří litinové reliéfy zasazené do kamenných sloupků. Boží hrob, který cestu původně uzavíral, se nedochoval.
Kostel, Loreta a kaplička na kopci
Nejvýraznější budovou areálu je pseudogotický kostel Panny Marie Rokolské. Jeho stavbu na vlastním pozemku zahájil v roce 1930 novoměstský továrník Přibyl. Kvůli průtahům a událostem druhé světové války došlo k vysvěcení až 19. srpna 1945. Uvnitř stojí socha Panny Marie vytvořená podle obrazu z původní kaple. Jejím autorem byl podle regionálních podkladů novoměstský sochař Josef Marek.
Dřevěná stavba označovaná jako Loreta není kopií nazaretského domku ani skutečnou loretánskou kaplí. Jde o zepředu otevřený ochoz s obrazy sedmi bolestí Panny Marie, který představuje další podobu místní lidové zbožnosti.
Na kopci nad původní kaplí stojí schönstattská kaplička. Posvěcena byla 19. července 1997 a Schönstattské hnutí ji označuje za první originální svatyni tohoto typu v Čechách. V její blízkosti později vyrostl provinční dům spojený s působením Sekulárního institutu sester Mariiných.
Studánka a procházka okolím
Voda z pramene bývá v poutní tradici považována za zázračnou či léčivou, takové účinky ale nejsou lékařsky potvrzené. Dostupné údaje naznačují, že voda bývá po chemické stránce po většinu roku pitná, pramen se však pravidelně nesleduje a po vydatných deštích se může její kvalita přechodně zhoršit. Není proto namístě automaticky ji považovat za bezpečnou pitnou vodu nebo za léčivo. Tvrzení, že pramen nikdy nevysychá, také není doložené.
Prohlídku staveb lze spojit s procházkou po naučné stezce Cesta manželů. Vede převážně lesem a u křížové cesty mírně stoupá. Některé části jsou nezpevněné, takže trasa není vhodná pro kočárky ani invalidní vozíky. Výlet lze prodloužit směrem k Novému Hrádku nebo spojit s okolím zříceniny hradu Frymburk, která podle turistických podkladů nebývá běžně přístupná veřejnosti.
Hlavní pouť se tradičně koná v neděli po 8. září, v návaznosti na svátek Narození Panny Marie. Její konkrétní datum se každý rok mění.