Výlet k Plešnému jezeru vede do horské krajiny pod Plechým, kde se potkává ledovcový původ jezera s proměňujícím se lesem a připomínkou spisovatele Adalberta Stiftera. Od hladiny lze pokračovat vzhůru po naučné stezce Duch pralesa až k jeho pomníku na jezerní stěně.
Dvě možnosti, odkud vyrazit
Z Nové Pece vede k jezeru zeleně značená trasa dlouhá přibližně devět kilometrů. Část cesty kopíruje Schwarzenberský plavební kanál. Kratší přístup, zhruba sedm kilometrů, začíná v osadě Jelení. Vzdálenosti jsou orientační a trasy vedou horským terénem; k jezeru se dochází po značených turistických cestách, protože nemá běžnou poštovní adresu.
Plešné jezero leží v nadmořské výšce přibližně 1 090 metrů. Jeho karovou stěnu a kamenné sutě utvořil ledovec, který krajinu modeloval před ústupem. Vodu zadržuje moréna, tedy nános materiálu navršený ledovcem. Jezero zabírá 7,48 hektaru, jeho obvod měří 1 242 metrů a největší hloubka dosahuje 18,3 metru. Jeho polohu pod strmým svahem tak lze vnímat nejen jako působivou scenérii, ale i jako výsledek působení ledu a vody.
Výstup ke Stifterovu pomníku
Od jezera stoupá naučná stezka Duch pralesa k pomníku Adalberta Stiftera na jezerní stěně. Výstup trvá orientačně kolem 40 minut, podle tempa a podmínek. Pomník na skalním svahu je podle údajů obce vysoký 14,5 metru. Z vyššího místa se jezero ukazuje z jiné perspektivy a přírodní podoba Šumavy se tu propojuje s její literární pamětí.
Stezka je součástí Národního parku Šumava a vede oblastí Trojmezenského pralesa u pohraničního hřebene, kde se setkávají hranice Česka, Německa a Rakouska. Označení Trojmezenský prales se pro zdejší les na Trojmezné používá od 19. století. Slovo prales ale nemusí znamenat, že území zůstalo beze změny. Odborné popisy zdejší porosty označují jako přirozený les, v některých částech jako původní.
Les po kůrovcové kalamitě
Výraznou kapitolou vývoje zdejšího lesa byly roky 2008 až 2010, kdy při gradaci lýkožrouta smrkového téměř kompletně odumřel mateřský porost. Les tím neskončil, změnila se však jeho podoba. Následný výzkum sledoval přirozenou obnovu i proměny struktury porostu. Na cestě proto lze vnímat nejen vzrostlé stromy, ale také mladší růst a otevřenější plochy. Stezka mezi jezerem a pomníkem je podle dokumentu Správy Národního parku Šumava z roku 2026 vedena jako celoročně přístupná; podmínky se mohou měnit.