Na Pernštejně se při opravě severovýchodní hradby prvního předhradí odkrývají vrstvy, které pomáhají skládat dohromady vývoj hradu i život jeho obyvatel. Mezi nejzajímavější prvky patří takzvané kalhotové střílny. Archeologové zároveň našli více než šedesát zlomků kamenných dělových koulí, jejichž původ může souviset s dosud nejasnou kapitolou hradních dějin.
Střílny s neobvyklým tvarem
Kalhotová střílna má z vnitřní strany hradby jediný otvor, který se na vnější straně rozděluje do dvou. Na Pernštejně se dochovala v opevnění prvního předhradí i v nedaleké Nedvědické bráně. Ta je řešena jako menší bastion.
Opevnění patrně vzniklo v první polovině 16. století, kdy se pernštejnský areál výrazně přestavoval a obrana musela reagovat na rostoucí roli dělostřelectva. Jméno stavitele ani původ předlohy nejsou známé. Možné souvislosti vedou k uherskému pevnostnímu stavitelství, které ovlivňovali italští architekti. K úvahám patří také turecká hrozba nebo snaha Pernštejnů dát najevo své politické kontakty a rozhled.
Průzkum z roku 2023 odkryl někdejší úroveň, po níž se chodilo a z níž se střílny obsluhovaly. Byla zhruba metr pod dnešním terénem, takže původní obranný systém fungoval v jiných podmínkách než ten, který lze vidět nyní.
Výzkum doprovází zajištění hradby
Archeologové začali na místě pracovat na konci dubna 2026. Jejich průzkum souvisí se statickým zabezpečením úseku dlouhého přibližně 45 metrů a širokého pět metrů. Hradba měla problémy už dříve: v roce 2020 musela být část dočasně podepřena velkým betonovým kvádrem a železnými táhly. Sondy z roku 2023 navíc ukázaly, že její základy zasahovaly jen mělce do uměle navršené hlinitokamenité vrstvy.
Odkryvy tak slouží nejen k poznání stavby, ale také k tomu, aby bylo možné lépe porozumět její historii a citlivěji ji obnovovat. Zároveň odhalují, jaké zázemí se nacházelo na prvním předhradí.
Stopy hospodářského zázemí
Za nejstarší dosud nalezený pozůstatek, který nebyl přemístěn ze svého původního místa, považují archeologové zbytky mohutné hospodářské budovy z přelomu 15. a 16. století. Stavba měřila přes 30 metrů na délku a nejméně pět metrů na šířku. K čemu přesně sloužila, zatím není jasné. Její rozměry ale ukazují, že předhradí nebylo jen volným prostorem mezi branami a hradbami.
V zemině spojené s úpravami terénu v první polovině 16. století se našly části reliéfních komorových kachlů a odpad z výroby železa. Soubor doplňují kuchyňské a stolní nádoby, mince, přezky, kování a kamnářská i stavební keramika. Předběžně jde o největší soubor nálezů, který byl na Pernštejně dosud získán; jeho vyhodnocování pokračuje.
Co prozradí úlomky dělových koulí?
Archeologové objevili přes šedesát fragmentů kamenných dělových koulí, nikoli stejný počet celých projektilů. Jejich ráže ani materiál neodpovídají jedinému spolehlivě doloženému obléhání hradu Švédy v roce 1645.
Mohly by proto pocházet z dřívějšího útoku, snad už z 15. století. Zatím jde pouze o jednu z možností, která otevírá otázku, zda Pernštejn nezažil také obléhání, jež písemné prameny nezaznamenaly nebo popsaly jen neúplně.
Od středověké pevnosti k dnešní podobě
Hrad založili páni z Medlova, pozdější Pernštejnové, přibližně v letech 1270 až 1285. Nejstarší část vyrostla na vrcholu úzkého skalního ostrohu nad Nedvědičkou a Smrčeckým potokem. Postupně přibývala předhradí, hradby, brány a hospodářské budovy. Rozsáhlé přestavby pokračovaly do poloviny 16. století a středověké sídlo získalo také reprezentativní renesanční podobu.
Po švédském obléhání roku 1645 následovaly dílčí opravy. V roce 1655 byl Pernštejn prohlášen moravskou zemskou pevností. Severní část hradby se však v 17. nebo na začátku 18. století zřítila. Dočasně ji nahradila palisáda či plot, jehož trasu archeologové zachytili v podobě žlabu. Ve druhé polovině 18. století byla hradba znovu postavena včetně kalhotových střílen, které už nejspíš neměly praktické vojenské využití.
Pernštejn leží asi 1,5 kilometru jihozápadně od Nedvědice. Vedle hradních prohlídkových okruhů a nádvoří je možné navštívit také obnovenou vrchnostenskou zahradu s terasami, vyhlídkami, čínským pavilonem, poustevnou, obeliskem a vodními prvky. Okolím vedou tři naučné stezky. Přístup i provoz se mohou měnit podle sezony a stavu lesních cest.