Zámek Nebílovy leží asi 15 kilometrů jižně od Plzně, ale jeho podoba odkazuje na vídeňské dvorské prostředí. V zadní budově se skrývá Taneční sál s výmalbou, která na ploše přibližně 400 metrů čtverečních vytváří svět plný exotických krajin. Základní komentovaný okruh trvá zhruba 50 minut a vede předním i zadním objektem.
V sále mezi palmami, ruinami a městy
Malby vznikly v 80. letech 18. století za Vojtěcha hraběte Czernina. Antonín Tuvora pokryl stěny i klenbu imaginární krajinou: mezi bujnou subtropickou vegetací jsou zvířata a vodní ptáci, antické ruiny, pyramidy, idealizovaná islámská města i čínské pevnosti.
Tuvora pracoval technikou al secco a ve výmalbě propojil klasicistní kompozici s rokokovou hravostí. Vycházel také z tvorby svého učitele Jana Václava Bergla, působícího ve Vídni. Podobné kompoziční principy se objevují v Schönbrunnu nebo v klášteře v Melku. V Nebílovech ale celý tento vzdálený svět vznikl v prostředí venkovského zámku.
Sál sloužil k tanci, slavnostním hostinám i jako salón pro hosty. Inventář z roku 1816 uvádí pět benátských lustrů, velký stůl pro dvanáct osob a kulečník. Po smrti Vojtěcha Czernina v témže roce přestal být zámek hlavní reprezentační rezidencí a jeho význam postupně klesal.
Rezidence podle vídeňského vzoru
Panství získal Adam Jindřich hrabě ze Steinau v roce 1705. Už o rok později začala přestavba staršího panského sídla. Architektonický návrh je spojován s vídeňským dvorským architektem Johannem Lucasem von Hildebrandtem, stavbu měl na starosti plzeňský stavitel Jakub Auguston. Práce provázely statické potíže a hrabě se dokončení nedožil. Zámek byl hotov před rokem 1720.
Dvě hlavní budovy stojí proti sobě a každá má půdorys podkovovitého trojkřídlého objektu. Přední část sloužila především k bydlení, zatímco zadní měla reprezentativní funkci. Kromě Tanečního sálu se v ní nachází také kaple svatého Antonína.
Od skladů a traktorů k obnově výmalby
V 19. století zámek chátral, zřítila se obě spojovací křídla a postupně mizely také hospodářské budovy. Ve 20. století se v areálu vystřídaly sklady, sýpka, byty, kanceláře i provozy zemědělského družstva. Roku 1964 byly v zadním objektu uskladněny plodiny a umělá hnojiva a v místnostech parkovaly traktory.
Po zestátnění v roce 1968 pokračovalo statické zajišťování a obnova obou hlavních budov. Náročný zásah čekal především malby v Tanečním sále. Nástropní výzdobu restaurátoři v letech 1967 až 1969 sejmuli a rozdělili na 646 částí. Na návrat na strop čekaly několik desetiletí: zpětné osazování začalo v roce 2012 po opravě omítek a klenby. Strop byl dokončen ještě téhož roku, nástěnné malby následovaly v roce 2013 a obnovený sál se otevřel návštěvníkům v sezoně 2014.
Rozsah využití technologie zpětného transferu je podle Národního památkového ústavu v českém prostředí mimořádný. Restaurátorka Karine Artouni za obnovu získala zvláštní cenu generální ředitelky NPÚ v rámci ocenění Patrimonium pro futuro.
Zámecká zahrada s kolekcí starých růží
Zahrada vznikala současně se zámkem a existovala nejpozději před rokem 1710. Její barokní úprava čerpala z francouzských vzorů. Tvořilo ji pět polí s centrální fontánou, pavilony a brankou; výhledová osa mířila ke kostelu svatého Jakuba v Prusinách. V pozdějších obdobích sloužil prostor jako sad, ovocnářská školka, hokejové hřiště i záhumenky.
Dnes v zahradě roste přibližně 350 keřů historických růží, zastupujících více než 90 starých odrůd. Některé se měly pěstovat už za Czerninů, jiné pocházejí z první poloviny 19. století.
Prohlídka a cesta do Nebílov
Prohlídka s průvodcem má omezenou kapacitu a zahrnuje obě budovy se závěrem v Tanečním sále. Nádvoří, zahradu, kapli svatého Antonína a zámeckou galerii lze navštívit volně, bez rezervace. V areálu funguje kavárna Cafe Tuwora.
Nebílovy jsou dostupné autem, autobusem, pěšky i na kole; zámek leží u silnice II/183. V sezoně 2026 doplňuje nabídku kulturní program, mimo jiné výstava Návrat domů Alexandra Sádla. Fotografování v interiérech se řídí pokyny průvodce a psi mohou do areálu pouze na vodítku, nikoli do zámeckých místností.