Kostel svatého Vavřince stojí uprostřed náchodského Masarykova náměstí a patří k hlavním dominantám města. Jeho dvě čtverhranné věže dosahují výšky zhruba čtyřiceti metrů. Severní, obrácená k zámku, se jmenuje Adam, jižní Eva. Nejsou ale úplně souměrné: Adam je od lodi mírně odsazený, zatímco Eva jednou zdí navazuje přímo na presbytář.
Podoba věží se změnila po ničivém požáru 17. května 1663. Oheň tehdy zničil kostel, věže, orloj i zvony. Při obnově byly věže sníženy a dostaly dřevěná zvonicová patra s cibulovitými střechami, lucernami a báněmi. Ve zdivu Adama je zasazena dělová koule, která připomíná neúspěšný pokus Švédů dobýt město v roce 1639.
Gotické kněžiště a renesanční přestavba
Počátky chrámu se pravděpodobně datují přibližně k roku 1310. Tehdy převzal úlohu původního farního kostela svatého Jana Křtitele ve Starém Městě. Jako farní je bezpečně doložen roku 1355. Nejstarší částí stavby je polygonálně zakončené gotické kněžiště, jehož zdi zpevňují opěráky. Na konzolách klenby jsou lidské a zvířecí masky.
Po požáru v roce 1570 následovala rozsáhlá obnova, kterou v letech 1570 až 1578 vedl italský stavitel Baltazar Vlach. Loď získala čtyři pole křížové klenby, kruchtu a dlouhou oratoř se schodištěm z náměstí. Přestavbu připomíná pískovcová deska s erby Smiřických a letopočtem 1570. Západní a severní stěnu obíhá zalomená empora nesená toskánskými sloupky.
Památky, které přečkaly požáry
Kostel byl poškozen už při dobytí Náchoda Slezany v roce 1441. Požár roku 1570 zničil dřevěné vybavení, strop a kruchtu; další velká pohroma postihla celé město v roce 1663. Z historického vybavení se přesto dochovalo několik pozoruhodných předmětů.
V presbytáři stojí pozdně gotické pískovcové sanktuárium z 15. století. Jeho výzdoba zachycuje nejstarší dochované vyobrazení náchodského městského znaku i erb Jindřicha, vévody z Minsterberku a syna krále Jiřího z Poděbrad. Cenná je také cínová křtitelnice z roku 1463, kterou vytvořil kutnohorský zvonař Ondřej Ptáček. Podle farního podání ji při požáru zachránil kostelník, když ji poléval vodou. Její víko pochází z pozdější doby, z roku 1603.
V kostele najdete rovněž renesanční náhrobek spojený s rodem Smiřických, kazatelnu z roku 1791 a oltář svaté Anny s obrazem Gustava Vacka. Křížovou cestu tvoří dřevořezby Břetislava Kafky z roku 1953. U západního průčelí je pseudogotická předsíň z 19. století.
Zvon Maria a vánoční betlém
Ve věžích visí šest zvonů. Největší z nich, Svatá Maria, jako jediný přežil požár města. Odlit byl roku 1664 Martinem, respektive Antonínem Martinem Schrötterem z Plhova. Letopočet 1663 na jeho povrchu odkazuje k roku požáru, nikoli k datu odlití. Zvon váží přibližně tři tuny, na výšku měří 1,29 metru a jeho průměr je 1,43 metru.
Kostel dál slouží jako farní chrám a konají se v něm pravidelné bohoslužby; jejich pořad je třeba ověřit u náchodské farnosti. V době Vánoc se zde vystavuje Náchodský betlém z roku 1857, který vytvořil plhovský tkadlec a řezbář Karel Beršík.