Místo, kde se našla jedna z nejznámějších keltských plastik v Evropě, leží v Libeňské oboře nedaleko Mšeckých Žehrovic. Dne 19. května 1943 tam Josef Šlajchrt v malé pískovně objevil kamennou hlavu. Dnes je součástí sbírek Národního muzea a veřejnost ji vídá jen příležitostně.
Opuková tvář s keltským nákrčníkem
Plastika měří téměř 25 centimetrů a je vytesaná z opuky. Zobrazený muž má knír, výrazné obočí zakončené spirálami a na krku torques, tedy typický keltský nákrčník. Právě tento šperk patří k nejvýraznějším znakům nálezu.
Hlava bývá tradičně označována za podobu keltského druida, jisté to ale není. Odborníci volí zdrženlivější pojmenování: mluví o opukové hlavě muže, boha či héroa. Neví se ani, zda původně šlo o samostatnou hlavu, bustu, nebo část větší sochy.
Nejčastěji se datuje přibližně do 3. století před naším letopočtem, přesnější určení ji klade na jeho konec nebo na počátek 2. století př. n. l. Při nálezu byla rozlámaná na několik částí. Ležela u zbytků ohniště, keramiky, kostí a náramků ze švartny, což může ukazovat na rituální souvislosti, nikoli na běžně odložený předmět.
Stopy každodenního života
Archeologický význam Mšeckých Žehrovic nekončí u slavné plastiky. Na místě se podařilo doložit laténské sídliště s obdélníkovými domy. Keramika, železné nástroje, přesleny, brousky, obilí a zvířecí kosti vypovídají o komunitě, která bydlela, hospodařila a vyráběla.
Lidé se živili zemědělstvím a chovem dobytka, věnovali se také řemeslům. Jámy určené k pražení rudy, výhně a železářská struska dokládají zpracování železa a naznačují, že tu mohla fungovat kovárna. Ze švartny, označované také jako sapropelit, vyráběli náramky a kroužky. Tento materiál se dostával i do vzdálenějších částí střední Evropy, kde se objevuje například v hrobech.
Osídlení před příchodem Keltů
Doklady lidské přítomnosti v okolí jsou mnohem starší než laténské sídliště. Z polohy Libeň pochází pazourkové škrabadlo, které je pravděpodobně z pozdního paleolitu. Další nástroje a úštěpy odkazují k neolitu a eneolitu.
Trvalejší osídlení je doloženo v nejmladší době bronzové. Tehdy zde žili lidé knovízské kultury, zhruba mezi 13. a 10. stoletím před naším letopočtem. Nálezy z pozdní doby halštatské mohou souviset s pohřebními zvyklostmi. Místní archeologická lokalita tak zachycuje několik různých období, nejen dobu Keltů.
Valový areál a možné centrum elity
Nedaleko místa nálezu leží obdélníkový valový areál dlouhý přibližně 200 metrů a široký zhruba 100 až 105 metrů. Jeho funkce není přesně známá. Jedna z archeologických interpretací počítá s tím, že mohlo jít o sídlo tehdejší společenské elity.
V terénu dnes nelze čekat zachované keltské město. Valy, pozůstatky sídliště a stopy řemeslné výroby však společně ukazují na živé a organizované centrum. Opuková hlava je tak součástí širšího příběhu zdejší komunity.
Stezka Libeňskou oborou
Místem prochází přibližně 12 kilometrů dlouhá naučná stezka Novostrašecko. Začíná u železniční stanice v Novém Strašecí a vede mimo jiné Libeňskou oborou a přes Mšecké Žehrovice. Některá její zastavení se věnují keltskému kultovnímu místu a tomu, kdo Keltové byli.
Na schodišti obecního úřadu ve Mšeckých Žehrovicích je podle informací obce vystaveno jedenáct panelů o nálezu a plastice; přístupnost je třeba před návštěvou ověřit. Originál hlavy na místě k vidění není. Místo nálezu leží v Libeňské oboře; jeho souřadnice jsou 50.1697833 N, 13.9213306 E.