Ondrášov a Sedm Dvorů jsou dvě místní části Moravského Berouna, které spojuje příběh minerální vody. V Ondrášově stojí stáčírna známé kyselky, zatímco novější zdroj leží v Sedmi Dvorech. Vodu odtud dopravuje do závodu přibližně 3,5 kilometru dlouhý minerálkovod.
Okolí Ondrášova nabízí při poznávání Nízkého Jeseníku i několik vrstev místní historie: středověké zmínky o prameni, lázeňství, železniční spojení i průmyslové využití vody. Samotná stáčírna je výrobní závod a její poloha neznamená, že jde zároveň o veřejně přístupný vývěr.
Pramen připomínaný už ve středověku
Historické materiály provozovatele datují písemnou zmínku o prameni k roku 1260 a spojují ji se Zdeslavem ze Šternberka. Tento údaj patří k historii značky; nejde o bezvýhradně ověřený primární archivní doklad. V první polovině 14. století měl nechat vodu prozkoumat také Stephan ze Šternberka. Podle stejného historického podání byla v letech 1330 až 1357 označena za zdraví prospěšnou.
V dalších staletích se pro ni používalo několik jmen. Kyselka byla známá jako šternberská nebo Andersdorfská, což odkazuje k německému názvu Ondrášova. První chemický rozbor se obvykle spojuje s rokem 1771 a vídeňským lékařem Heinrichem Johannem von Crantzem.
Od lázeňských pobytů k železnici
Kolem roku 1780 přešel pramen z majetku obce Moravský Beroun na knížete z Lichtenštejna, který nechal zřídit minerální lázně. Podle podnikové historie se jim dařilo až do roku 1821. Po obnově studny se však do pramene začala mísit sladká voda a lázeňský provoz postupně slábl. V roce 1812 přitom vznikla větší lázeňská budova. Areál později měnil majitele i podobu a v průběhu 19. století začal chátrat.
Další rozvoj přišel na začátku 20. století. V roce 1913 postavili nový lázeňský dům a o šest let později vznikla železniční trať od ond rášovského nádraží k minerálním pramenům. Nové spojení usnadnilo cestu lázeňským hostům a podpořilo také stáčení vody. Mezi historicky uváděnými prameny figurují Josefův, Marie Terezie, Elitis a Lition.
Stáčírna v Ondrášově, zdroj v Sedmi Dvorech
Lázeňství a výroba minerální vody mají odlišné dějiny. Po druhé světové válce přešla zřídla pod národní správu a průmyslové využití pokračovalo, zatímco lázeňská funkce postupně zanikla. Ondrášov se tak proměnil z místa spojeného s léčebnými pobyty v lokalitu, kde dnes hraje hlavní roli stáčení minerální vody.
Ondrášovka se stáčela už na počátku 20. století a od roku 1954 se vyráběla také jako ochucená minerální voda. Po privatizaci v roce 1993 následovala modernizace podniku. V roce 1994 byla dokončena stanice odželeznění a zahájila provoz linka na PET lahve. Součástí modernizace bylo i napojení zdroje v Sedmi Dvorech na stáčírnu v Ondrášově minerálkovodem.
Sedm Dvorů není samostatná obec, stejně jako Ondrášov jde o místní část a katastrální území Moravského Berouna v Olomouckém kraji. Zdroj v Sedmi Dvorech proto není totéž co výrobní závod v Ondrášově ani automaticky veřejně přístupné místo k odběru vody. Podmínky vstupu do areálu, možnost veřejného odběru, parkování či případné prohlídky závisí na provozovateli nebo městě.
Krajina kolem pramene
Ondrášov leží na trase staré cesty z Olomouce do Slezska a jeho okolí spojuje někdejší lázeňskou tradici s železnicí i současným potravinářským provozem. Okolí pramene je podle údajů provozovatele certifikovanou biolokalitou; péče se věnuje také stromům, krajině a ochraně vodních zdrojů.