Od stanice Moravičany je to ke Kačení louce přibližně dva kilometry jihovýchodním směrem. Železniční trať na Červenku prochází rezervací a rozděluje ji na části po obou stranách kolejí. V tomto neobvyklém sousedství technické stavby a cenného mokřadu se na ploše 16,7282 hektaru střídají tůně, rákosiny, ostřicové louky i podmáčené olšiny. Chráněným územím je Kačení louka od roku 1992.
Na jaře se v mělkých vodách ozývají žáby a nad hladinou poletují vážky. S příchodem léta může velká část mokřadu vyschnout. Kolísání vody patří k místnímu prostředí a souvisí s počasím, změnami klimatu i zásahy do okolní krajiny.
Mokřad, který se během roku proměňuje
Kačení louka leží v severní části CHKO Litovelské Pomoraví. V terénní depresi se voda zadržuje především díky podzemním zdrojům a nejvíce jí bývá na jaře. V létě některé plochy vysychají; vedle proměnlivého klimatu k tomu přispívá také dřívější odvodňování okolních pozemků.
Sezónní úbytek vody není jen nepříznivým jevem. Mělké, prohřáté tůně a místa, která jsou zaplavena jen část roku, vyhovují druhům vázaným právě na takové podmínky. Na malé ploše tak vzniká téměř souvislý přechod mezi různými mokřadními prostředími, odborně označovaný jako hydrosérie.
Rostliny od tůní po olšiny
V rezervaci bylo zaznamenáno téměř 200 druhů cévnatých rostlin. K mokřadním zástupcům patří zevar nejmenší, pryskyřník velký, žebratka bahenní, bazanovec kytkokvětý, rdest ostrolistý, bahnička bradavčitá a pomněnka trsnatá. V lesních porostech roste také sněženka podsněžník.
Jednotlivé části území nabízejí odlišné podmínky: od trvaleji zavodněných míst přes louky pravidelně zaplavované jen v některých obdobích až po zastíněné okraje olšin. Otevřeným plochám může škodit souvislé zarůstání náletovými dřevinami, proto správa rezervace odstraňuje náletové vrby a olše. Ty by jinak omezovaly přístup světla a urychlovaly zarůstání mokřadu.
Žáby, vážky i mokřadní ptáci
Mezi typické obojživelníky Kačení louky patří kuňka obecná, která vyhledává mělké stojaté vody rychle se prohřívající na jaře. Zaznamenáni tu byli také skokan štíhlý, rosnička zelená, ropucha obecná, čolek velký a čolek obecný. Z plazů jsou pro lokalitu významné užovka obojková a ještěrka obecná; novější údaje zmiňují i nález užovky hladké přímo v rezervaci.
Bohaté je také zastoupení vážek a šidélek. Průzkum z let 1995 až 2000 zaznamenal na lokalitě 33 druhů, novější souhrn jich pro rezervaci uvádí 36. Patří k nim vážka čtyřskvrnná, šídlo modré, lesklice, červeně zbarvené druhy rodu Sympetrum i šídélko ruměnné. Z méně nápadných obyvatel mokřadu jsou významní střevlík Pterostichus aterrimus a pestře zbarvený Elaphrus cupreus.
Květnaté okraje lesa vyhledává jasoň dymnivkový, charakteristický motýl Litovelského Pomoraví. Z území a jeho okolí pocházejí také údaje o výskytu slavíka, cvrčilky, potápky malé, čírky modré, chřástala vodního, slípky zelenonohé a strnada rákosního. Výskyt jednotlivých druhů se může v čase měnit.
Výlet do citlivé krajiny
Kačení louka je součástí mezinárodně významného mokřadu Litovelské Pomoraví, který je chráněn v rámci Ramsarské úmluvy. Rezervace zasahuje na území Moravičan a podle odborných podkladů také do území Stavenic. Při pohybu v její blízkosti je důležité držet se cest a okrajů, nerušit živočichy a nevstupovat do citlivých mokřadních ploch. Možnost průchodu i konkrétní přístup se řídí aktuálním značením a režimem rezervace.