U kostela v Dolní Moldavě můžete začít výlet krajinou, kterou formovaly horské pastviny, řemesla i zánik několika obcí. Žlutá značka míří přes místa někdejších Pastvin a Žebráckého rohu až k Flájské přehradě. Na konci trasy stojí vodní dílo s neobvyklou betonovou hrází, ale cestou stojí za pozornost také zdejší mokřady a připomínky někdejšího života na česko-německém pomezí.
Od kostela do otevřené horské krajiny
Výchozím místem je Dolní Moldava, původní část obce odlišná polohou i atmosférou od Horní Moldavy. U kostela Navštívení Panny Marie začíná žlutě značená cesta přes horské pastviny. Kostel prošel barokní přestavbou a jeho hranolovou věž kryje šindel. U něj se nachází hřbitov s dřevěnými kříži a náhrobky z 19. století.
Moldava leží zhruba 790 metrů nad mořem a skládá se z Horní Moldavy, Dolní Moldavy a Nového Města. Vlakem se sem dá dojet po trati z Mostu přes Dubí; nádraží je v horní části obce. Pro cestu autem lze využít parkoviště pod kostelem v Dolní Moldavě.
Pastviny připomínají zaniklé Grünwald
Trasa vede střídavě přes louky a lesy a míjí drobné vodní toky. U Bílé vody navazuje rozcestník Pastviny, položený přibližně v 809 metrech nad mořem. Jeho název odkazuje k obci Grünwald, poprvé písemně zmíněné roku 1408.
V 19. století tu žily stovky lidí a stály desítky domů. Pastviny měly také školu, která se z původní jednotřídní rozšířila na dvoutřídní. Z obce dnes zůstaly hlavně stopy v terénu, pozůstatky staveb a dřevěný kříž. Louky, na kterých se nyní pasou skot a ovce, připomínají, jak důležitou součástí místního života bylo hospodaření.
K historii Moldavy patří i sklářství. Sklo se zde vyrábělo už na přelomu 14. a 15. století a archeologové v okolí nalezli pozůstatky pěti sklářských hutí.
Rašeliniště a příběh Žebráckého rohu
Po žluté značce se pokračuje k Žebráckému rohu, někdejší osadě a významnému rozcestí na česko-německé hranici. Oblast leží v přírodním parku Loučenská hornatina, kde se vedle lesů a horských luk vyskytují také rašeliniště. Nedaleké Grünwaldské vřesoviště je přírodní rezervací. Roste tu mimo jiné kleč, rosnatka okrouhlolistá, rojovník bahenní a klikva.
V oblasti žije a hnízdí tetřívek obecný, proto je potřeba držet se značených tras a respektovat klidová území. K Žebráckému rohu se váže také vyprávění o výplatním úřadu, kde měli voraři a dřevorubci dostávat odměnu za plavení dřeva po Muldě. Později tu stával hostinec a fungoval hraniční přechod.
Flájská přehrada a zatopená obec
Vodní dílo Fláje na Flájském potoce se stavělo v letech 1951 až 1963. Jeho výstavba znamenala také zánik a zatopení původní obce Fláje. Její pozůstatky dnes připomínají především základy a zbytky některých staveb.
Neobvyklá je samotná hráz. Betonová odlehčená konstrukce typu Noetzli je jedinou betonovou pilířovou hrází tohoto druhu v České republice a pro svou technickou hodnotu byla prohlášena kulturní památkou. Historii přehrady, její vodárenskou úlohu i proměny okolní krajiny představuje zdejší informační centrum. Na pravém břehu je také vyhrazené parkoviště. Prohlídky vnitřních prostor hráze mají omezenou kapacitu a jejich konání se může měnit.
Roubený kostel svatého Jana Křtitele, který stával v původních Flájích, se podařilo zachránit. Rozebrali ho a v roce 1969 znovu postavili v Českém Jiřetíně. U přehrady stojí také socha svatého Jana Nepomuckého.
Co vědět o trase
Jednotná délka cesty z Dolní Moldavy k přehradě není stanovena, protože záleží na zvolené variantě. Nejde o okruh Moldava–Žebrácký roh–Teichhaus, který měří 10,9 kilometru a vede na německou stranu. V horském terénu mohou být cesty po dešti nebo při jarním tání podmáčené, proto se hodí pevná obuv. U vodárenské nádrže je nutné respektovat ochranná pásma a nevstupovat k vodě mimo povolená místa.
U přehrady lze výlet rozšířit o naučnou stezku Flájský kanál. Přibližuje historickou vodní cestu, kterou se plavilo dřevo do Freibergu, a vede mimo jiné kolem skalního úseku a umělého vodopádu spojeného s někdejším průmyslovým provozem.