Mohutné zdi a komín v údolí Kocáby jsou pozůstatkem Plechhamru, jehož dějiny se několikrát proměnily. K někdejšímu hamru a mlýnu se dnes dá dojít při pěším putování okolím; ruiny ale nejsou místem určeným k prolézání. Jejich příběh připomíná, jak se zdejší voda využívala k práci i později k výletům.
Od výroby plechu k mlynářství
Plechhamr, zapisovaný také jako Plechhamer, Blechhamer nebo Krupenhamer, vznikl na Kocábě roku 1698. Dobříšská vrchnost tehdy uzavřela smlouvu s pražským měšťanem a mědikovcem Janem Adamem Hibnerem, který chtěl na místě provozovat hamr na výrobu plechu.
Říčka tu vytváří výrazný oblouk, díky němuž bylo možné tok přehradit a vytvořit velký rybník. Jeho voda poháněla hamr. Výroba plechu zřejmě nenaplnila očekávání: po skončení desetiletého nájmu se provoz změnil na mlýn. Jako první mlynář je v roce 1707 uváděn Fortelka.
Plechhamr byl součástí širšího systému hamrů a hutí v okolí Staré Huti, které využívaly vodní sílu. S rozvojem techniky ale tyto provozy postupně ztrácely význam. Ostatní hamry v oblasti zanikly nejpozději do konce 19. století a Plechhamr už poté fungoval jen jako mlýn.
Koncerty, tancovačky a výlety k rybníku
V roce 1895 koupil mlýn knížecí velkostatek. Upravené okolí se na přelomu 19. a 20. století stalo oblíbeným výletním místem panstva z Dobříše. K příjemnému prostředí v údolí přispíval rybník a Plechhamr nabízel víc než jen místo k procházce.
Konaly se tu koncerty dechových kapel, taneční zábavy i ochotnická představení a návštěvníci se mohli občerstvit. Areál tak sloužil jako společenské zázemí v krajině, kde se někdejší technický provoz propojil s kulturním a rekreačním životem. Tato etapa trvala zhruba do začátku první světové války.
Požár a zaniklá vodní nádrž
Osud mlýna zpečetil požár na počátku 30. let 20. století. Přesné datum se v pramenech liší: kronika Staré Huti uvádí noc z 15. na 16. září 1931, materiál obce Mokrovraty zase duben 1932. Mlýn už nebyl obnoven. Zůstaly především obvodové zdi a komín, zatímco plánované zastřešení se neuskutečnilo.
Rybník nezanikl hned s mlýnem. Velká stavidla ho udržovala ještě přibližně deset let po požáru, poté zanikla hráz i nádrž. Její stopa je pro pochopení místa podstatná: voda umožňovala provoz hamru a mlýna a později dotvářela prostředí výletního areálu.
Od poloviny 60. let 20. století se někdejší Plechhamr stal součástí vojenského výcvikového prostoru. Zbytek hráze měl sloužit při výcviku ostré střelby. Místo se tak postupně vzdálilo běžnému výletnímu ruchu.
Ruiny v okolí Mokrovrat
Plechhamr leží v katastru Mokrovrat, nikoli přímo ve Staré Huti, která je důležitá pro historický kontext i přístup do zdejšího území. Územní plán Mokrovrat eviduje zříceninu mlýna na Kocábě jako archeologickou památku vyznačenou v koordinačním výkresu. Samostatný zápis mezi nemovitými kulturními památkami potvrzen není.
Okolím vedou trasy navázané na Naučnou stezku Karla Čapka. Její tematická odbočka připomíná místní hamry, dobové pohlednice, dechovou kapelu, zaniklou hráz i ruiny mlýna. Údolí má také přírodní hodnotu: ve strmých březích vodních toků může hnízdit ledňáček říční.
Při prohlídce je třeba počítat s tím, že Plechhamr nemá pokladnu ani návštěvnické zázemí. Nestabilní konstrukce nejsou bezpečné k prolézání a historické zbytky zdiva i hráze je třeba ponechat bez zásahů. Ruiny jsou součástí pěšího putování údolím Kocáby.