U Javořího potoka dnes návštěvníky vítá hlavně turistický rozcestník a jednoduchý přístřešek. Javoří Pila přitom leží na místě, kde se potkávají trasy k Javoří slati, Poledníku, Tříjezerní slati, Antýglu, Srní i Prášilům. Pro pěší i cyklisty jde o užitečný orientační bod uprostřed centrální Šumavy a zároveň o lokalitu s příběhem zaniklé samoty.
Samota, kterou živil les
Osídlení zde začalo vznikat na počátku 19. století v souvislosti s dřevařskou kolonizací Šumavy. Javoří Pila se nacházela pod Oblíkem, v blízkosti Javořího potoka a jeho soutoku s Tmavým potokem. Práce v lesích postupně vytvořila zázemí pro několik budov i obyvatele, jejichž život byl spojený především se dřevem a hospodařením v odlehlé krajině.
Areál nebyl tvořen jedinou stavbou. Patřila k němu pila, hájenka s hostincem U Tetřeva a usedlost u soutoku Javořího a bezejmenného potoka. Západně od hlavní části stál ještě dům s kolnou, známý jako Ahörnstall. Šlo tedy o malou komunitu, nikoli pouze o izolované pracovní místo.
Menší pila na Javořím potoce vznikla v roce 1856. Zpracovávala dřevo z okolí a její provoz souvisel také s výrobou rezonančního dřeva pro Bienertovu továrnu na Modravě. Javoří Pila tak byla součástí širšího dřevařského provozu v regionu.
U Tetřeva se nocovalo na cestě Šumavou
S rozvojem turistiky na přelomu 19. a 20. století se význam samoty rozšířil. V hájence vznikla útulna, noclehárna a hostinec U Tetřeva. Zastavovali se tu nejen lesníci a dělníci, ale také turisté mířící do šumavských lesů.
Průvodce z roku 1921 uváděl dva pokoje se šesti lůžky a noclehárnu s dalšími deseti místy. Podmínky byly jednoduché, pro tehdejší pěší putování však takové ubytování představovalo důležitou zastávku. V okolí se lovili a chovali pstruzi a později zde vznikla také menší vodní nádrž. V době působení Pohraniční stráže sloužila k hospodářským účelům a chovu ryb.
Samotná pila zanikla v souvislosti s ukončením provozu modravské továrny. Podle Správy Národního parku Šumava její činnost skončila před rokem 1892, zatímco regionální historické zpracování uvádí, že stavba byla v roce 1892 zbořena. Provoz tedy mohl ustát dříve a k odstranění objektu dojít až následně.
Po železné oponě zůstaly jen náznaky
Proměnu Javoří Pily dovršil komunistický režim. Asi 1,5 kilometru západně od samoty vznikla rota Pohraniční stráže a podél cesty se objevila železná opona. Hájenka přestala plnit původní funkci a později byla zbourána. Spolu s ní zmizel také hostinec i většina stavebních stop po někdejším osídlení.
Historický areál proto dnes na místě neuvidíte. Připomínkou někdejší pily má být zarůstající náhon napojený na Javoří potok. Právě podobné nenápadné pozůstatky v terénu ukazují, že prostor u dnešního přístřešku kdysi sloužil lesníkům, pracovníkům pily, obyvatelům samoty i turistům.
Rozcestí pro výlety centrální Šumavou
Javoří Pila se hodí jako bod na delším pěším nebo cyklistickém výletu. Trasy lze spojit s Tříjezerní slatí, pokračovat k Poledníku nebo zamířit do okolí Oblíku. Další cesty vedou směrem k Antýglu, Modravě, Srní a Prášilům. Samotné místo tak funguje spíše jako zastávka a rozcestí než jako cíl několikahodinové návštěvy.
Údolí Javořího potoka má ovšem mnohem starší historii než dřevařská samota nebo pozdější pohraniční stanoviště. Archeologické nálezy dokládají, že ploché území lidé příležitostně využívali už přibližně před deseti tisíci lety.
Javoří Pila administrativně náleží k obci Modrava v Plzeňském kraji, i když bývá spojována také se širším okolím Srní. Při plánování výletu je třeba držet se povolených tras a turistických map, protože režim pohybu v Národním parku Šumava, uzávěry i ochranná opatření se mohou měnit.