Díl u Božího syna leží jen pár kroků od známějších cílů v Modré. Na vyvýšeném místě nad silnicí ze Starého Města návštěvníci najdou upravené základové rýhy a nízké kamenné zídky. Vyznačují půdorys kostela, který tu pravděpodobně stál už ve 30. až 40. letech 9. století.
Hned vedle archeologické lokality stojí malý kostelík sv. Jana Křtitele. Vznikl v letech 1999 až 2000 jako hypotetická rekonstrukce, nikoli jako dochovaná středověká stavba. Jeho podoba vychází z archeologických poznatků, ale ukazuje jen jednu z možností, jak mohla původní svatyně vypadat.
Stopy kostela a pohřebiště
Základy objevil v roce 1911 Jan Nevěřil, profesor olomoucké bohoslovecké fakulty. K velkomoravskému stáří nálezu se pak přiklonil revizní výzkum Archeologického ústavu ČSAV a Moravského muzea v Brně, který proběhl v letech 1953 a 1954.
Archeologové odkryli také pohřebiště kolem kostela. Prozkoumali 37 kostrových hrobů a našli v nich mimo jiné stříbrné a bronzové náušnice, skleněné korálky či přívěšek s antickou gemou. Pohřbívalo se tu patrně od konce první poloviny 9. století zhruba do konce první poloviny 10. století.
Kostel stál přibližně třicet metrů nad okolní lužní nivou, poblíž staré obchodní cesty zvané Stará hradská. Ta spojovala střední Pomoraví s Vyškovskem. Poloha tak souvisela s významnou trasou, kudy lidé procházeli a mohly se šířit nové náboženské vlivy.
Jak mohl raně velkomoravský kostel vypadat
Stavba měla obdélnou loď, jejíž vnější rozměry činily přibližně 9,1 krát 7 metrů. Navazovalo na ni pravoúhlé kněžiště dlouhé asi čtyři až čtyři a půl metru. Uvnitř se našly čtyři podpěry, jejichž účel se dosud nepodařilo spolehlivě objasnit. Kostel nejspíš obklopovalo dřevěné ohrazení.
Odborníci stavbu spojují s ranou christianizací Velké Moravy a některým ze západoevropských misijních proudů. Kdo ji založil a jaké bylo její původní zasvěcení, doloženo není. Pozdější tradice místo spojila se sv. Janem Křtitelem, jehož jméno nese i novodobý kostelík; není však možné tvrdit, že stejně se jmenovala původní svatyně.
O kostele se zřejmě dochovaly také pozdější písemné zmínky. Národní památkový ústav uvádí zprávu z roku 1228, jiné materiály zmiňují listinu datovanou rokem 1202. Jde ale o pozdější falzum, jehož svědectví je proto třeba přijímat opatrně. Zprávy naznačují, že kostel mohl ve 13. století sloužit jako provizorní místo bohoslužeb při stavbě cisterciáckého kláštera na Velehradě.
Od zániku k dnešní podobě místa
Kostel zanikl nejpozději před koncem 17. století. Jeho stavební prvky se později znovu použily při stavbě domů v Modré, jejíž nová zástavba začala vznikat od roku 1786. To, co dnes návštěvník vidí, tedy není dochované obvodové zdivo. Půdorys vyznačují upravené negativy základů a nízké kamenné zídky.
Novodobý kostelík pomáhá představit si prostor původní stavby. Je požehnaný, nikoli vysvěcený, a využívá se mimo jiné pro civilní svatební obřady a příležitostné akce, například Slavnost sv. Jana. Interiér lze navštívit; jeho zpřístupnění je třeba domluvit s obcí nebo provozovatelem.
Archeologická lokalita v širším okolí
Díl u Božího syna je součástí národní kulturní památky zahrnující pozůstatky velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá. V širším okolí se našly doklady osídlení z časného laténu, doby římské, období Velké Moravy i 11. a 12. století. Archeologové zde zkoumali také zahloubená obydlí, pece, sídlištní jámy a další hroby.
Výlet k základům lze spojit s návštěvou Archeoskanzenu Modrá, Živé vody, obory s pratury, Centra slováckých tradic nebo nedalekého Velehradu. Archeoskanzen není přesnou rekonstrukcí hradiště, které by stálo právě na tomto místě; jde o modelové sídliště sestavené z poznatků různých archeologických nálezů.
K lokalitě se přijíždí po silnici ze Starého Města směrem na Modrou a venkovní areál je podle turistických materiálů volně přístupný. V roce 2026 uplyne 115 let od objevu základů.