Na skalnatém ostrohu Rochota nad Mníškem pod Brdy stojí barokní areál, který se dá projít pěšky od jedné kapličky ke druhé. Kromě kostelíka svaté Máří Magdalény tu najdete bývalý klášter, poustevnu i výhled směrem k městu. Nejvýraznějším překvapením je interiér kostelíka: jeho výzdoba napodobuje jeskyni a odkazuje k poutní kapli La Sainte-Baume v jižní Francii, spojované s pobytem svaté Máří Magdalény.
Od poustevny vede cesta ke kostelíku
Skalku nechal na konci 17. století vystavět Servác Ignác Engel z Engelsflussu, tehdejší majitel mníšeckého panství. Jako první vznikl kostelík, budovaný v letech 1692 až 1693 podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. O rok později byly dokončeny také klášter a poustevna, které se říkalo i rekolekční dům.
Rozmístění staveb souvisí s podobou poutního místa. Poustevna stojí na nejvyšším bodě a původně v ní bylo několik cel pro duchovní cvičení. Odtud klesá ke kostelíku křížová cesta se čtrnácti kapličkami. Vznikala v letech 1755 až 1762 a její vybudování se pojí se jménem hraběnky Benedikty Čejkové z Olbramovic.
Klášter měl původně připadnout benediktinům, jejich plán se však neuskutečnil. Roku 1762 na Skalku přišli františkáni. S přestávkami tu působili až do první poloviny 20. století, takže areál po dlouhou dobu sloužil nejen jako výrazná stavba v krajině, ale také jako duchovní centrum.
Poutní zastávka i cíl výletů
Skalka leží na historické poutní cestě z Prahy na Svatou Horu u Příbrami. Lidé se tu mohli zastavit k odpočinku, modlitbě i rozjímání. Od konce 19. století začali na místo přijíždět také turisté, které lákala zdejší krajina a pohled na Mníšek.
Poutní tradice pokračuje i dnes. Všerubská Svatojakubská cesta byla přes Skalku přetrasována v roce 2022. Poutníci tu mají k dispozici informační zázemí, razítko s motivem areálu a zápisník. Pro ostatní může být Skalka cílem procházky po barokních památkách nebo součástí delší trasy po brdském hřebeni. Výlet lze spojit s Mníškem, tamním zámkem či kostelem svatého Václava.
Těžba ohrozila stavby i samotný masiv
V 50. letech 20. století začala Skalku vážně poškozovat těžba železné rudy. Ve zdech se objevovaly trhliny, v okolí vznikaly propadliny a kostelík zpevňovaly železné obruče. Klášter začal rychle chátrat poté, co z něj v roce 1959 sejmuli střešní krytinu. Městská tradice poutí skončila už v roce 1953.
Těžba v okolí Skalky ustala v roce 1967 a podloží se poté postupně stabilizovalo. Opravy kostelíka i dalších částí areálu začaly v 80. letech. Výrazněji pokračovaly po roce 1989, kdy se Skalka stala majetkem Mníšku pod Brdy.
Obnovou prošla také křížová cesta. Stavební práce na kapličkách skončily v roce 2017 a během následujících dvou let do jejich prázdných nik přibyly kamenné výjevy křížové cesty od kameníka Martina Mikuly. Za tuto obnovu získal areál ocenění Památka roku 2019. Podílelo se na ní město, kraj i místní obyvatelé prostřednictvím veřejných sbírek.
Galerie v bývalém klášteře
Z původního vybavení se podařilo zachránit například nástropní obraz Kající se svaté Máří Magdalény od Petra Brandla. Kvůli ohrožení kostelíka byl originál přenesen do kostela svatého Václava v Mníšku. V klášteře na Skalce je dnes jeho kopie v měřítku jedna ku jedné. V poustevně se nachází také Pieta spojovaná se sochařem Janem Brokoffem.
Bývalý klášter dnes slouží jako městská galerie a prostor pro výstavy, koncerty a další kulturní program. Areál se využívá také ke svatebním obřadům. Péče o něj pokračuje: v roce 2025 se opravovaly mlatové cesty a přibyly dubové svodnice, které odvádějí dešťovou vodu. Městské plány pro rok 2026 počítají s podporou obnovy interiéru kostelíka a v dubnu 2026 město informovalo o probíhajícím restaurování štukové výzdoby grotty.
Co vědět před cestou
Křížová cesta je přístupná po celý rok. Kostelík a klášter bývají podle městských informací otevřené v návštěvní sezoně od dubna do října. Cyklisté do areálu mohou, podle návštěvního řádu však musí kola vést.