Mirošovský zámek stojí v centru města, nedaleko náměstí Míru. Patrovou budovu s mansardovou střechou a drobnou věžičkou dnes obklopuje klidné prostředí, její minulost je ale spojená s několika výraznými proměnami Mirošova i jeho okolí. Návštěvu lze spojit s procházkou k místnímu kostelu svatého Josefa, historickým náměstím nebo místy připomínajícími zdejší těžbu a železářství.
Nejstarší sídlo stálo jinde
Počátky Mirošova jsou písemně doloženy už roku 1366. Starší panské sídlo však nestálo na místě dnešního zámku. Tvrz Ronšperků se nacházela asi půl kilometru východně od centra. Kolem roku 1417 byla podle dostupných údajů dobyta a vypálena; v terénu po ní měl zůstat pahorek s příkopem a valem.
Novou renesanční tvrz nebo zámeček nechali později vybudovat Gryspekové z Gryspachu. Stavba vznikla ve druhé polovině 16. století, pravděpodobně kolem roku 1588. Její pozůstatky se zachovaly v severním křídle dnešního zámku.
Reprezentativní přestavba skončila dluhy
Na počátku 18. století získalo sídlo pozdně barokní podobu. Jan Antonín Vratislav z Mitrovic se po povýšení do hraběcího stavu rozhodl starší objekt přestavět na reprezentativní rezidenci. Projekt připravil plzeňský architekt Jakub Auguston mladší.
Zámek byl koncipován jako maison de plaisance, tedy menší panské sídlo určené hlavně k pobytu majitele a jeho rodiny. Má obdélný půdorys, jedno patro a mansardovou střechu. Nákladná přestavba však přivedla jejího zadavatele do vážných dluhů. Na panství byla uvalena nucená správa a zámek se dostal do dražby. Přesné datování těchto kroků se v pramenech liší, v první polovině 18. století ale sídlo přešlo pod císařskou dvorní komoru.
Mirošov tím přestal být samostatným panstvím a připadl ke zbirožskému korunnímu statku. Zámek pak kromě reprezentativního sídla sloužil také správním a kancelářským účelům a poskytoval ubytování.
Železo, uhlí a podnikatel Strousberg
Vývoj města se od 17. století opíral o železářství a v 19. století k němu přibyla těžba černého uhlí. Jeho průzkum začal podle městských údajů v roce 1834. Následující rozvoj dolů změnil okolní krajinu i život v Mirošově; velké doly byly uzavřeny roku 1904.
Do místní historie zasáhl také Henry Bethel Strousberg, přezdívaný král železnic. Mirošov koupil v roce 1868, jeho rozsáhlý podnikatelský plán pro region však skončil neúspěchem. Roku 1907 získal zámek Max Maendl. K panství tehdy patřily také pivovar, cihelna, lomy, pole a lesy.
Konfiskace a návrat v restituci
V roce 1939 byl zámek zabaven v souvislosti s nacistickou perzekucí židovských vlastníků. Později jej získal právník a národohospodář Ladislav Karel Feierabend, ministr londýnské exilové vlády. Finančně měl pomoci původnímu vlastníkovi Josefu Maendlovi a jeho rodině odjet do Spojených států.
Po komunistickém převratu v roce 1948 emigroval Feierabend s rodinou znovu, tentokrát do Anglie. Zámek byl konfiskován a převeden pod Československé státní statky. Objekt utrpěl výrazné škody, interiér byl podle dostupných údajů rozebrán a budova sloužila mimo jiné jako ubytovna zemědělských dělníků.
Po roce 1989 se památka v restituci vrátila Haně Ludikarové, dceři Ladislava Karla Feierabenda. Od té doby se postupně obnovuje.
Co vědět před návštěvou
Zámek najdete na adrese náměstí Míru 1. Jde o soukromý objekt, který nemá pravidelnou otevírací dobu; návštěvu je třeba domluvit telefonicky. Zpřístupněno může být hlavní křídlo, případně se zde konají kulturní akce.
Mirošov leží přibližně osm kilometrů jihovýchodně od Rokycan, na pomezí Rokycanska a Brd. Kromě zámku lze při procházce městem navštívit kostel svatého Josefa a historické náměstí, případně zamířit k pozůstatku tvrze Ronšperků.