Na adrese Radniční 3 v Miroslavi najdete kulturní dům, který býval synagogou. Budova vznikla v letech 1843 až 1845 a dodnes si uchovala část původního uspořádání i architektonických detailů. Je vzdálená přibližně 150 metrů jihozápadně od náměstí.
Vstup do interiéru není běžně možný v režimu samostatné muzejní prohlídky. Bývalou synagogu si lze prohlédnout při kulturní akci, případně se na možnosti návštěvy domluvit s městem nebo provozovatelem. Dnes se tu konají kulturní programy a budova zůstává jednou z výrazných místních dominant.
Od modlitebny k centru židovské čtvrti
Židovské osídlení v Miroslavi dokládá písemná zpráva z roku 1584. V blízkosti městského jádra se postupně vytvořila samostatná čtvrť o rozloze přibližně 1,95 hektaru. Podle památkových údajů v ní stálo 112 domů.
Nejvíce židovských obyvatel tu žilo v polovině 19. století, kdy se stavěla také nová synagoga. Samostatná židovská politická obec fungovala v letech 1867 až 1924, náboženská obec zanikla roku 1938. Synagoga tak přišla o své původní zázemí ještě před tím, než její okolí těžce poznamenala válka.
Detaily, které připomínají původní podobu
Synagoga vznikla úpravou starší modlitebny. Její sloh bývá popisován různě: někdy jako empírový, jindy jako novorománský. Původní modlitební sál tvoří trojlodní prostor se čtyřmi poli klenby, které podpírá šest osmibokých pilířů s kompozitními hlavicemi. Doplňují je oblouky s maurským nádechem.
Na východní stěně se pod dřevěným krytem dochovala někdejší schránka na tóru, aron ha-kodeš. K historické podobě interiéru patří také půlkruhově zakončená okna a vitráže se symbolickými emblémy z roku 1931. Ve východním štítu je kruhové okno s dvanácticípou hvězdicí. Západní stranu doplňuje dvoupodlažní přístavba s galerií.
V roce 1897 byl sál prodloužen. Východní část tehdy získala hudební kůr s varhanami. Původní architektura je patrná i po pozdější přestavbě na kulturní zařízení; k židovské minulosti odkazuje například novodobý lustr inspirovaný sedmiramennou menorou.
Válečné škody a poválečná přestavba
Za nacistické okupace synagoga chátrala a původnímu účelu už nesloužila. Využívala se jako sušárna konzervárny, později jako sběrna odpadních surovin. V květnu 1945 zasáhlo bombardování také židovskou čtvrť. Z jejích 112 domů jich zůstalo stát pouze 18 a většina těchto budov byla později zbourána.
Zchátralý objekt koupil v roce 1951 místní národní výbor. V letech 1956 až 1957 proběhla přestavba na kulturně-osvětový dům. Ústřední čtvercová část synagogy zůstala zachována a začala sloužit jako sál, respektive hlediště. V posledních letech budova prošla například opravou elektroinstalace a výměnou osvětlení.
Další židovské stopy v Miroslavi
Procházku lze rozšířit o památník vyvrácené židovské komunity, který byl odhalen v roce 1995, a o židovský hřbitov v Nádražní ulici. Spolu s někdejší synagogou připomínají dějiny komunity i proměnu čtvrti, z níž po válce zůstala jen malá část původních domů.