V Miletíně si návštěvu prodejny můžete zpestřit ukázkou výroby hořických trubiček. Při praktické části programu si sami stočíte deset oplatkových válečků, které vám výrobce následně dárkově zabalí. MINI exkurzi je nutné rezervovat předem.
Návštěva v Miletíně
Firma Pravé hořické trubičky sídlí na adrese Lhotova 328. Základní program trvá přibližně půl hodiny, pokud si chcete stáčení také vyzkoušet, počítejte s návštěvou až na hodinu. Termíny se podle aktuálních podmínek obvykle domlouvají na všední dny.
Nejde o volný vstup do výrobních prostor. Kvůli hygienickým požadavkům se ukázka i praktická část konají ve firemní prodejně. Před cestou je proto možné ověřit dostupnost programu přímo u provozovatele; v prodejně lze také koupit různé druhy trubiček.
Oplatka, která se stáčí ručně
Základem cukrovinky je velmi tenká oplatka z tekutého těsta. Podle výrobní specifikace má tloušťku zhruba 0,9 až 1,2 milimetru a peče se přibližně minutu při teplotě 150 až 160 °C. Po upečení oplatky dva až tři týdny přirozeně zrají. Pak přichází na řadu ruční stáčení na zahřátém litinovém plátu.
Při práci záleží na správné pružnosti oplatky: musí se dát stočit, přestože zůstává tenká a křehká. Kromě sypaných trubiček se vyrábějí také plněné, polomáčené a celomáčené varianty. Náplně mohou být kakaové, čokoládové, kávové, skořicové, vanilkové, oříškové nebo ovocné. V nabídce se objevují také výrobky BIO a varianty bez přidaného cukru.
Od rodinného receptu k chráněnému označení
Nejstarší doložené zmínky o hořických trubičkách sahají nejméně do roku 1812. Podle vyprávění se tehdy připravovaly v rodině paní Líčkové při slavnostních příležitostech a sloužily také jako dárky. S jejich původem se spojuje příběh o raněném kuchaři z Napoleonova okolí, který měl recept rodině předat. Tato historka je však legendou, nikoli jednoznačně potvrzenou historickou událostí.
Recepturu později zdokonalil cukrář Karel Kofránek, který se do rodiny přiženil. Výrobky se pak označovaly jako Kofránkovy hořické trubičky. Kofránek je spojován také s patentem na elektrický přístroj k pečení oplatek z roku 1898.
Na přelomu 19. a 20. století se trubičky vyráběly komerčně a vyvážely se například do Německa, Anglie, Francie, Turecka, Ameriky i Šanghaje. Z domácích a zahraničních výstav si podle historických podkladů přivezly dohromady 65 ocenění a diplomů.
Tradice a zeměpisný původ
Po znárodnění výroby v roce 1949 přešla produkce pod několik národních podniků. Tradiční výroba v Hořicích se obnovila po roce 1990. Společnost Pravé hořické trubičky uvádí, že vlastní výrobu zahájila v roce 1999, když odkoupila obchodní podíly tradičního výrobce.
Označení Hořické trubičky je chráněno jako chráněné zeměpisné označení Evropské unie. V Česku bylo jako označení původu zapsáno už v roce 1994, unijní registrace následovala v roce 2007. O výsledné podobě se nerozhoduje jen podle receptury: význam mají také tradiční výrobní postup, místní voda a vlastnosti mouky z vymezené oblasti.