Mikulovská alej vede podél silnice I/40 a spojuje město s okolní krajinou jižní Moravy. Pro mnoho lidí představuje působivý příjezd do Mikulova, její hodnota však není pouze estetická. Ve starých stromech, dutinách a odumírajícím dřevě nacházejí útočiště organismy, které z intenzivně udržované krajiny postupně mizí.
Stromořadí s několikasetletou historií
Počátky aleje se kladou zhruba do 17. století. Odborné podklady ji řadí mezi nejstarší aleje na Moravě. Po staletí zvýrazňuje příjezd k Mikulovu a vytváří přechod mezi městem a otevřenou krajinou pod Pálavou.
Základ dnešního stromořadí tvoří především jírovec maďal. Stromům se běžně říká kaštany, botanicky ale nejde o pravé kaštanovníky. Vedle jírovců zde rostou také jasany a lípy, jednotlivě pak vrby, duby, habry a javory. Starší turistické popisy často vyzdvihují lípy a kaštany, hlavní podobu aleje však určují právě jírovce.
Proč jsou důležitá torza a dutiny
Alej dnes nepůsobí jako dokonale souvislá řada zdravých stromů. Některé dřeviny musely být kvůli bezpečnosti odstraněny, jinde byly zmenšeny koruny. Několik stromů zůstalo v podobě stabilních torz. Z pohledu ochrany přírody ale nejde o bezcenné pozůstatky.
Praskliny, dutiny i trouchnivějící části poskytují úkryt a potravu druhům, které potřebují staré dřevo. Biologické průzkumy v aleji potvrdily výskyt šesti zvláště chráněných druhů hmyzu. Patří mezi ně nosorožík kapucínek, páchník hnědý, kovařík rezavý a lesák rumělkový. Kromě nich tu žijí také desítky dalších bezobratlých uvedených na Červeném seznamu ohrožených druhů.
Odumírající strom proto nemusí znamenat zanedbané místo. Pokud jeho stav umožňuje bezpečné ponechání, může ještě řadu let sloužit jako malé, ale biologicky významné stanoviště. Péče o alej tak musí současně chránit přírodní hodnoty i lidi, kteří se pohybují v blízkosti frekventované silnice.
Nová výsadba vedle staré aleje
Z dendrologického hlediska je značná část původních stromů málo perspektivní. Jejich zdravotní stav a stabilitu je nutné pravidelně posuzovat. Odborná péče nemusí znamenat pouze kácení: podle konkrétní situace může zahrnovat také redukci koruny, ponechání vhodného torza nebo jiný zásah, který sníží riziko a současně zachová cenné dřevo.
Město se na obnovu stromořadí připravovalo delší dobu. V roce 2009 získalo při komplexních pozemkových úpravách pozemky podél komunikace určené pro novou výsadbu. O šest let později vznikla přibližně šest metrů od původní aleje nová řada stromů. Podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny v ní bylo vysazeno 317 lip.
Nová alej může v budoucnu převzít krajinářskou úlohu starého stromořadí. Staré stromy a jejich torza přitom zůstávají nenahraditelné pro hmyz a další organismy, které potřebují rozkládající se dřevo.
Ochranný význam bez označení přírodní památka
Mikulovská alej bývá někdy označována jako přírodní památka. V oficiálních přehledech samostatně vyhlášených přírodních památek v Mikulově se však toto označení nepotvrzuje. Přesnější je mluvit o historickém stromořadí, významném krajinném prvku a přírodově cenném biotopu.
Její důležitost tím nijak neklesá. Vychází ze stáří stromů, jejich role v obrazu krajiny i z přítomnosti vzácných organismů.
Jak návštěvu aleje spojit s výletem
Alej nemá návštěvnické centrum, pokladnu ani otevírací dobu. Jde o venkovní liniový prvek podél silnice, který si lze prohlédnout při příjezdu do Mikulova nebo při obezřetné pěší procházce v okolí. Frekventovaná komunikace vyžaduje pohyb mimo vozovku a odstup od nestabilních stromů i torz.
Stromořadí lze zařadit k návštěvě Mikulova, výstupu na Svatý kopeček, poznávání Chráněné krajinné oblasti Pálava nebo některé z okolních vinařských tras. Nabízí přitom konkrétní pohled na to, jak může přírodní hodnota vznikat i u staré člověkem udržované cesty: ve stromech, které už dosluhují, ale pro krajinu stále nejsou zbytečné.