Voda v bývalém lomu Janičův vrch se rozprostírá pod vápencovými stěnami na okraji Mikulova. V létě sem lidé míří za koupáním, ale místo stojí za poznání i kvůli své proměně: z těžebního prostoru se stalo jezero a útočiště řady druhů. Oficiálně jde o přírodní památku Lom Janičův vrch, která leží v CHKO Pálava.
Od těžby vápence k jezeru
Vápenec se na Janičově vrchu dobýval v menším rozsahu už od 16. století. Průmyslový lom tu vznikl v roce 1946 a těžba skončila v roce 2004, kdy byly podle místních informačních materiálů zásoby vyčerpány. Původní vrch byl téměř celý odtěžen. Zdroje se v údajích o jeho někdejší nadmořské výšce rozcházejí, dnešní podobu krajiny však zásadně určila právě dlouhodobá těžba.
Na lomových stěnách lze rozeznat jednotlivé etáže i geologické vrstvy. Ty jsou zajímavé také pro paleontology. Když po ukončení těžby ustalo čerpání podzemní vody, hladina začala rychle stoupat a během několika měsíců vzniklo neprůtočné jezero.
Vodní plocha zaujímá přibližně dva hektary, celé chráněné území má rozlohu asi 4,06 hektaru. V nejhlubším místě dosahuje voda zhruba deseti metrů. Při kolísání hladiny, které souvisí mimo jiné se suchem, se někdy rozdělí na dvě části. Menší je výrazně mělčí, zatímco větší vyplňuje nejhlubší lomovou etáž.
Koupání pod dohledem pravidel
Janičův vrch se někdy označuje jako Mikulovský Karibik, nejde ale o běžné koupaliště. Lomové okraje nejsou zpevněné a mohou z nich padat kameny, pobyt je proto na vlastní nebezpečí. Skákání do vody je zakázané a rybolov je povolen pouze v rámci ochranářského managementu.
V nejvytíženějších dnech sem v minulosti mířily více než tisícovky lidí. Návštěvnost přinášela odpad, komplikace s parkováním a zátěž pro vodní prostředí, proto byl vstup regulován. V koupací sezoně, která obvykle trvá od 15. června do 15. září, bývá otevřeno od 9 do 19 hodin a u vody může být současně nejvýše 100 osob.
Podle posledního zveřejněného ceníku se cena vstupu pro dospělého liší podle délky pobytu a pohybuje se v řádu desítek až několika set korun. Parkovné se platí zvlášť. Psi do areálu nesmějí; zakázané je také kouření, rozdělávání ohně, stanování, sklo a používání nevhodných opalovacích krémů. Provozní řád nově připouští vlastní paddleboardy a nafukovací čluny.
Vzácné rostliny, ptáci i obojživelníci
Ochrana se vztahuje nejen na jezero, ale také na skalní společenstva, zbytky panonských stepních trávníků a pobřežní vegetaci. Z rostlin zde rostou například devaterka poléhavá, ožanka horská, pěchava vápnomilná, kakost krvavý a smldník jelení.
Stěny lomu a vodní hladina poskytují zázemí ptákům, mezi nimiž jsou volavka popelavá, kvakoš noční, ledňáček říční a rorýs obecný. Objevuje se také vlha pestrá a rybák obecný, příležitostně i výr velký. Pukliny ve skalách mohou v zimě sloužit jako úkryt vzácným zedníčkům skalním.
Na břehu jsou také menší tůně oddělené od hlavní vodní plochy. Protože v nich nežijí ryby, vyhovují obojživelníkům, například kuňce ohnivé, čolkovi obecnému a skokanům. V okolí se vyskytuje také užovka obojková.
Voda bývala mimořádně průzračná a starší údaje uvádějí viditelnost až kolem osmi metrů. K jejímu zhoršení přispělo živelně vysazování ryb i velký počet návštěvníků, kteří do vody vnášeli živiny. Ochránci se snaží podpořit kvalitu vody takzvanou predací kaskádou: dravé ryby mají omezovat druhy živící se planktonem, aby více zooplanktonu mohlo spotřebovávat řasy a sinice. Tento postup ale nezaručuje, že voda zůstane za všech okolností křišťálově čistá.
Krátká trasa s devíti zastaveními
Podél lomu vede přibližně dvousetmetrová naučná stezka s devíti panely. Přibližuje historii těžby, geologii a paleontologii, vodní režim i místní rostliny a živočichy. Vysvětluje také hospodaření s rybí obsádkou a pravidla chování u vody. Prohlídka zabere zhruba půl hodiny a stezka je přístupná po celý rok. Mimo koupací sezonu je podle oficiálních informací přírodní památka volně přístupná, vyznačená omezení však platí dál.