Mikulášovice leží na okraji Českého Švýcarska a právě tady se už více než dvě stě let vyrábějí nože. Místní Muzeum nožířské tradice sídlí v budově městského informačního střediska na náměstí. Návštěvníkům přibližuje vývoj zdejšího řemesla i průmyslu prostřednictvím historických nožů, strojů, dokumentů a dalších předmětů.
Od brusíren k průmyslovému centru
Počátky nožířství v Mikulášovicích sahají k brusírnám, které podle městských materiálů vznikaly už v 18. století. Za začátek průmyslové výroby se zpravidla označuje rok 1794. Tehdy Ignaz Rösler založil továrnu na nože a drobné kovové zboží, do jehož nabídky patřily také pilníky, srpy, kosy a tabatěrky.
Röslerův podnik brzy působil i mimo město. V roce 1821 zaměstnával přibližně 200 lidí a měl pobočky v Brně i ve Vídni. Během 19. století přibývaly další továrny, dílny a domácí provozy; v 90. letech už v Mikulášovicích fungovalo sedm nožířských továren.
Rozvíjející se obor potřeboval také odborné zázemí. V roce 1891 proto vznikla škola kovoprůmyslu, která připravovala nožíře a další kovodělníky pro region i širší území tehdejší monarchie. Před první světovou válkou pracovalo v místním nožířství zhruba 4500 lidí a zdejší výrobky putovaly do Evropy i zámoří. Přezdívka český Solingen odkazuje právě na rozsah a pověst zdejší výroby; nejde však o oficiální označení města.
Válečná změna a značka Mikov
Za druhé světové války se běžná civilní výroba přerušila a továrny se po připojení Sudet k nacistickému Německu věnovaly také zbrojním zakázkám. Po válce byly německé podniky konfiskovány a jejich majitelé vysídleni. V poválečných Mikulášovicích působily mimo jiné firmy Koh-i-noor a Sandrik.
Jejich sloučením vznikla roku 1955 značka Mikov. Její název připomíná Mikulášovický kovoprůmysl a samostatný národní podnik fungoval nejpozději od roku 1957. Vedle nožů se vyráběly také kancelářské potřeby a drobné kovové zboží spojené se značkou KIN.
Rybička, která se stala ikonou
Nejznámějším výrobkem z Mikulášovic je jednoduchý kapesní nůž Rybička. Jméno autora původního návrhu se nepodařilo spolehlivě doložit a prameny se liší i v datování začátku výroby: některé uvádějí rok 1921, jiné pouze to, že se nůž vyrábí déle než sto let.
Typický tvar ryby zůstal zachován, změnily se však materiály. Plechové střenky vystřídaly zinkové a čepel se dnes vyrábí z nerezové oceli. Rybička se stala oblíbeným dárkem, sběratelským předmětem i součástí vzpomínek několika generací. Na mezinárodní výstavě nožů v Praze získala v roce 2007 čestné uznání jako nejznámější nůž Československa.
Co nabízí muzeum
Muzeum vzniklo v roce 2012 a jeho hlavní část tvoří více než 2500 historických nožů z oblasti někdejšího českého Solingenu. Expozice ukazuje různé podoby a využití nožů, proměny jejich designu i vývoj místní výroby.
Mezi vystavenými předměty jsou také historické stroje včetně ručního brusu, kancelářské potřeby a dokumenty. Projekce dokumentárního filmu o továrně Mikov doplňuje sbírku o pohled na její fungování a práci spojenou s výrobou.
Výroba pokračuje i dnes
Mikov navazuje na starší modely a zároveň vyrábí nože pro současné použití. Kromě Rybičky patří do jeho sortimentu lovecký Fixir, vojenský UTON, vyhazovací Predator, záchranářské nože nebo pevný nůž List. K 230. výročí průmyslové výroby v Mikulášovicích vznikla limitovaná série UTONu vz. 74, inspirovaná vývojovým prototypem.
Tradice se neomezuje jen na nože. V roce 2024 získal Mikov spolu s designérkou Natálií Navrátilovou ocenění Designbloku za kolekci kancelářských potřeb Office. V přízemí muzejní budovy funguje podniková prodejna s noži, Rybičkami i výrobky z limitovaných sérií.
Muzeum bývá od května do října otevřeno denně, mimo hlavní sezonu především ve všední dny. Možnost víkendové návštěvy se může lišit; aktuální provozní režim sděluje informační středisko. Základní vstupné činí 50 korun.