Na soutoku Lazského a Starovodského potoka se tyčí stavba, která jako jediná výrazně připomíná někdejší Starou Vodu. Kostel svatého Jakuba Většího a svaté Anny přežil zánik obce, poválečné změny i dlouhé období ve vojenském prostoru. Kdysi přitom nešlo o osamělý chrám, ale o rozsáhlé poutní místo s ambity, piaristickou kolejí, školami, zahradou a cestami, po nichž přicházeli lidé z širokého okolí.
Místo poutí už od středověku
Stará Voda, v němčině Altwasser, se v písemných pramenech objevuje nejpozději v roce 1459. Ves ležela u silnice spojující Město Libavá s Budišovem nad Budišovkou a po staletí se nacházela v prostoru, kde se setkával český a německý kulturní vliv. Poutní tradice se zde rozvíjela nejméně od 15. až počátku 16. století.
Dnešní kostel vznikl v době největšího rozmachu poutního místa. Dokončen byl roku 1688 podle návrhu Giovanniho Pietra Tencally, jednoho z významných architektů raného baroka. Na jeho výzdobě pracoval také italský malíř Giovanni Carlone. Stavba zasvěcená svatému Jakubovi Většímu a svaté Anně dodnes působí v otevřené krajině monumentálně, zvlášť když z původní obce v bezprostředním okolí téměř nic nezůstalo.
Škola, kolej a významní studenti
V roce 1690 do Staré Vody přišli piaristé, kteří převzali duchovní správu poutního místa. Jejich kolej sloužila nejen řeholníkům, ale také vzdělávání. Na přelomu 17. a 18. století tu vzniklo centrum s latinskými školami a později gymnáziem. Výuka začala v roce 1694, kolej byla dokončena přibližně kolem roku 1700 a gymnázium fungovalo až do zrušení v roce 1774.
Se starovodskou školou jsou spojováni například P. František Casián Halaška, astronom a pozdější rektor dvou univerzit, P. František Hanel nebo Antonín Cyril Stojan, který se později stal olomouckým arcibiskupem. Stará Voda tak nebyla jen cílem poutníků, ale také místem vzdělávání a zájmu o vědu i veřejný život.
Z poutního areálu zůstal hlavně kostel
Součástí komplexu byly kromě kostela také ambity, kolej a klášterní zahrada. Přibližně 400 metrů od chrámu se nacházela Královská studánka s kaplí. Ta byla v novější době obnovena a znovu vysvěcena v roce 2007. Studánka i cesta ke kostelu dnes pomáhají návštěvníkům vnímat, jak mohl areál vypadat v době svého největšího významu.
Na konci druhé světové války klášter vyhořel. Po odsunu německého obyvatelstva a začlenění oblasti do vojenského újezdu Libavá začala Stará Voda postupně mizet jako živé sídlo. Zchátralé zbytky kláštera byly v únoru 1966 odstřeleny československými vojáky. Do současnosti se dochovaly jen části zdiva, studna a fragmenty zahrady. Také kostel byl vyrabován a poškozen, přesto zůstal jedinou výraznou stavbou někdejší obce.
Historii místa připomínají i azbukové nápisy dochované v interiéru kostela z doby, kdy zde působili sovětští vojáci. Podle správce poutního místa se zároveň diskutuje o tom, zda je ponechat jako připomínku další etapy dějin areálu.
Dobrovolníci vracejí místu jeho podobu
Obnova poutní tradice začala v 90. letech 20. století. O kostel a jeho okolí se postupně starají bývalí němečtí obyvatelé, skauti, dobrovolníci, Město Libavá a od roku 2024 také spolek Poutní místo Stará Voda u Libavé.
V roce 2025 se podařilo vyčistit zarostlou klášterní zahradu s osmibokým bazénkem a zpřístupnit spodní část někdejší poutní cesty. Připravuje se rovněž oprava havarijního stavu stropu kostela.
Stará Voda byla v roce 2016 částečně vyčleněna z vojenského újezdu a stala se místní částí Města Libavá. To však neznamená obnovení původní obce ani volný pohyb po celém okolí. Při návštěvě je nutné řídit se aktuálním značením, pravidly a bezpečnostními pokyny.
Co si ve Staré Vodě prohlédnout
Nejvýraznější památkou je kostel svatého Jakuba Většího a svaté Anny. V jeho okolí lze najít pozůstatky klášterního areálu a poutních cest, zatímco asi 400 metrů vzdálená Královská studánka nabízí pohled na obnovenou kapli. Režim zpřístupnění kostela i konání bohoslužeb se může měnit. Charakter místa dnes určují především barokní architektura, prázdná krajina a vrstvy dějin od poutní tradice přes piaristické školství až po období vojenského prostoru.