Kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě je pozůstatkem někdejšího poutního areálu. Obec po vzniku vojenského újezdu Libavá zmizela, chrám ale zůstal stát. Jeho návštěva tak spojuje barokní umění s příběhem místa, které bývalo významným cílem věřících, později se na dlouhou dobu uzavřelo a nyní se znovu připomíná.
Od kaple k poutnímu areálu
O kapli či kostelíku zasvěceném svaté Anně se ve Staré Vodě píše už v listině z roku 1529. Výrazný rozvoj poutního místa přišel až v barokní době. Nový chrám podpořil olomoucký kníže-biskup Karel II. z Liechtensteinu-Castelcorna, který se zapojil do financování a ovlivňoval také volbu umělců.
Plány připravil císařský architekt a inženýr Giovanni Pietro Tencalla. Kostel se stavěl v 80. letech 17. století; prameny uvádějí nepatrně odlišné časové údaje, zřejmě podle toho, zda zachycují samotnou stavbu, nebo další etapy vybavování. Od roku 1690 poutní místo spravovali piaristé. Vedle kostela měli kolej, a chrám tak tvořil součást rozsáhlejšího náboženského zázemí.
Výzdoba z několika generací
Interiér nevznikl podle jediného plánu v jedné době. Na jeho podobě se podíleli umělci z různých míst a jejich práce přibývala postupně. Se štukovou výzdobou je spojován Antonio Ricci, který zde pracoval roku 1709. Později se Jan Klein podílel na výzdobě presbytáře a Carl Passan maloval klenbu lodi v letech 1765 až 1767. V roce 1797 vytvořil Jiří Frömel z Fulneku malby v bočních kaplích.
Publikace o poutním místě připisuje Giovannimu Carloneovi fresky se čtyřmi světadíly a uvádí, že za dokončenou práci dostal zaplaceno v srpnu 1688. Různá autorství i časové vrstvy dávají chrámové výzdobě podobu, která se proměňovala po několik desetiletí.
Proměnil se také hlavní oltář. Původní obraz Madony s dítětem namaloval římský malíř Luigi Garzi na objednávku biskupa Karla II. V polovině 19. století jej vystřídala kopie od Josefa Kriestena. Ta už ve Staré Vodě není: od roku 1964 se nachází v kostele Panny Marie v Kroměříži.
Kostel, který zůstal po zániku obce
Za druhé světové války byl poškozen a vyhořel klášter. Po vzniku vojenského újezdu Libavá v roce 1950 se poutní místo uzavřelo. Klášter byl v roce 1966 odstřelen a kostel následně dlouho chátral. Ztracena je také původní milostná soška svaté Matky Anny.
Kostel je kulturní památkou a jeho stav i výzdoba vyžadují péči. Národní památkový ústav popsal v roce 2017 průzkum interiéru pomocí dronů, díky němuž se podařilo zdokumentovat malby a štuky a připravit podklady pro záchranné práce. Nešlo však o zprávu o současném stavu obnovy. O kostel a jeho okolí pečuje spolek Poutní místo Stará Voda u Libavé, založený v roce 2024. Režim zpřístupnění se může měnit; informace o návštěvě poskytuje správce místa.