Koníci s vozy, panenky, husaři, píšťalky v podobě ptáčků nebo malé větrníky – to vše vyráběli řemeslníci ve Skašově na Klatovsku. Jejich práci dnes připomíná expozice v budově Městského úřadu v Měčíně. Vystavené historické předměty pocházejí z národopisných sbírek Národního muzea a ukazují, jak pestrá byla zdejší dřevěná tvorba.
Od soustruhu k malovaným figurkám
Skašovské hračkářství se rozvíjelo v době, kdy lidé navazovali na starší soustružnickou výrobu a zároveň přibývalo poutí. Tradice je doložena nejméně od první poloviny 19. století, její počátky se však spojují také s rozvojem poutí na sklonku 18. století. Postupně se z výroby hraček stal důležitý zdroj obživy místních rodin.
Práce se dělila mezi členy domácnosti. Muži většinou soustružili a opracovávali dřevo, ženy a děti se věnovaly malování, zdobení a skládání jednotlivých dílů. Některé hračky se skládaly z více než dvaceti částí. V polovině 20. století se podle Národního muzea výrobě věnovalo 52 rodin ze Skašova.
Na výrobu se používalo hlavně smrkové, lipové a bukové dřevo. Zpočátku řemeslníkům sloužily šlapací soustruhy, později přišly na řadu stroje poháněné elektřinou. Vedle koníků a figurek vznikala také autíčka, postavy sedláků a selata v plzeňských krojích či drobné vybavení dětských pokojů. Sortiment se měnil podle toho, o co měli zákazníci zájem.
Hračky na poutích i za oceánem
Výrobky ze Skašova se prodávaly na poutích a jarmarcích nejen v okolních obcích, ale i na vzdálenějších místech. Obchodníci je dostávali do dalších evropských zemí a také do Spojených států. Za jejich cestou stála domácí výroba propojená s obchodem a sezonním pouťovým prodejem.
Mezi výrazné výrobce patřil Václav Brand. Ve svém záznamníku uvedl, že v letech 1900 až 1942 zpracoval přibližně 4 000 kubíků dřeva a vyrobil 385 870 hraček a drobných užitkových předmětů. Jeho manželka Anna, známá ve Skašově jako Hanča, byla významnou malířkou. Právě ruční zdobení dávalo hračkám jejich konečnou podobu, která vznikala až po práci u soustruhu.
Rodina Brandů je spojená také s výtvarníkem Jiřím Trnkou: jeho matka Růžena pocházela z tohoto rodu. Jde o kulturní souvislost, nikoli o jediné vysvětlení Trnkova uměleckého směřování a vztahu k loutkářství.
Proč domácí výroba ustoupila
První světová válka skašovské hračkářství výrazně zasáhla. Po jejím skončení navíc řemeslníci stále obtížněji soupeřili s hračkami z průmyslové výroby. Kvůli nevýhodným výkupním cenám vzniklo hračkářské družstvo, které mělo pomáhat s odbytem i nákupem dřeva a barev.
Hospodářská krize ve 30. letech prodej téměř zastavila. Část zásob se rozdala, další byla podle materiálů Národního muzea zlikvidována. Po druhé světové válce už výroba téměř zanikla. Rodina Brandů se ji po roce 1989 pokusila obnovit, dnešní tvorba má však především dekorativní a upomínkovou podobu. Jako řemeslo, do něhož se zapojovala širší komunita, už nepokračuje.
Kde expozici v Měčíně najdete
Měčínská expozice ukazuje hračky nejen jako předměty určené dětem, ale také jako výsledek práce několika generací a součást místního hospodářství. Nachází se na adrese Farní 43 v Měčíně. Její návštěva je navázána na provoz Městské knihovny, proto je třeba si telefonicky ověřit, kdy je možné expozici navštívit. Současné výrobky se podle obecních informací dají zakoupit také přímo v muzeu.
Skašovské hračky jsou vystavené rovněž v samostatné expozici ve Skašově a v expozici české hračky v Kašperských Horách.