Začátek cesty patří martinickému nádraží
Než se vydáte vlakem směrem k Rokytnici nad Jizerou, vyplatí se projít okolí stanice v Martinicích v Krkonoších. Nádraží tu stojí od roku 1871, kdy sem přijel první vlak na trati spojující Podkrkonoší s Polabím a Trutnovskem. Později se Martinice staly také výchozím bodem lokálky do Rokytnice.
Stanice si uchovala neobvykle souvislý soubor historických prvků: vedle výpravní budovy také kolejiště, stavědla, sklady, remízu, vodárnu, vodní jeřáb nebo popelovou jámu. Roku 2016 byla prohlášena kulturní památkou. Nejde přitom jen o někdejší železniční provoz vystavený na ukázku – část vybavení se stále používá.
Prohlídku doplňuje naučná stezka v okolí nádraží. Na přibližně jeden a půl kilometru dlouhé trase je devět zastavení věnovaných například stavědlovým věžím, návěstidlům, mostům, vodárně, závorám, skladišti nebo lokomotivní remíze. Kolejiště není volně přístupné, návštěvníci proto musí respektovat bezpečnostní pokyny provozovatele.
Mechanická návěstidla v běžném provozu
Martinice jsou zajímavé i tím, jak se zde dosud řídí provoz. Původní elektromechanické zabezpečovací zařízení doplňují mechanická hlavní a seřaďovací návěstidla a ručně ovládané přestavníky. Při pohledu na ně si lze představit práci výpravčího i zaměstnanců stavědel: přípravu vlakové cesty, kontrolu výhybek a udělení návěsti k jízdě.
Národní památkový ústav označuje stanici za výjimečně ucelený doklad vývoje řízení a zabezpečení železničního provozu v 19. a 20. století. Část historie přibližuje také Železniční muzeum Martinice, umístěné ve výpravní budově. Otevřelo se v roce 2019 při oslavách 120 let lokálky a věnuje se stanici, zabezpečovací technice i trati do Rokytnice. Bývá přístupné zejména v sezoně, obvykle o víkendech; jeho režim se může měnit.
Dvacet kilometrů údolím Jizery
Trať číslo 042, známá pod neoficiálním názvem Pojizerský Pacifik, měří přibližně dvacet kilometrů. Jednokolejná dráha vznikla z podnětu hraběte Jana Harracha. Stavba začala 10. října 1898 a pravidelný provoz byl slavnostně zahájen 7. prosince 1899.
Z Martinic vlak pokračuje přes Jilemnici, Hrabačov, Víchovou nad Jizerou, Horní Sytovou, Poniklou a Jablonec nad Jizerou do Rokytnice. Za Martinicemi projíždí lesními zářezy, přes náspy a mosty, později se drží údolí Jizery a otevírá pohledy směrem ke Krkonoším. Místo nápadných horských viaduktů nabízí spíš pozvolné putování krajinou a pohled na obce podél trati.
Na úseku mezi Poniklou-zastávkou a Jabloncem nad Jizerou-Hradskem projíždí vlak Hradským, někdy nazývaným také Maříkovský tunel. Byl vybudován v roce 1899 a je dlouhý přibližně 120 metrů.
Vlak jako součást pěšího výletu
Lokálku lze využít i jako spojení mezi jednotlivými částmi pěšího výletu. Z Poniklé se dá vyrazit k rozhledně U Borovice, z Hradska směrem k památkám Vysokého nad Jizerou a v okolí Jablonce nad Jizerou začínají trasy k Paskám nad Jizerou.
Martinice leží také na trati 040 a jsou součástí integrovaného systému IDOL. Spojení i případné nostalgické jízdy se řídí jízdním řádem. O nádražní areál, muzeum, stezku a železniční akce pečuje místní spolek železniční historie. Výpravní budova má adresu Martinice v Krkonoších 93.