U manětínského zámku se vyplatí sledovat, kam vede zahradní osa. Od zámku pokračuje přes Manětínský potok do parku a na protějším svahu ji uzavírá portál sýpky. Cestou se mění i charakter prostředí: pravidelné barokní členění střídá volněji uspořádaná krajina.
Od záhonů k barokní kompozici
Zahrada je v Manětíně doložena už na počátku 17. století. Dědické řízení po Jeronýmu Hrobčickém z Hrobčic z roku 1604 zmiňuje ohrazenou zahradu, štěpnici, záhony i místo, kde se pěstovaly melouny. Štěpnicí tehdy protékal potok. Zahrada mohla vzniknout při přestavbě tvrze na renesanční zámek, její přesné založení však známo není.
Současný výrazný půdorys získal areál po požáru zámku v roce 1712, kdy se obnovovala také zahrada. Barokní úprava stavěla na pravidelných plochách a osách. Hlavní směr vedl od vstupního oblouku v jižním průčelí zámku ke středu pivovaru, jehož portál osu zdůrazňoval. Příčné linie se vztahovaly k dalším částem areálu, například ke kočárovně, bazénu a oranžerii, patrně postavené roku 1734.
Kašna, terasa a bazén s puttem
Část mezi zámkem a potokem leží ve dvou výškových úrovních. Nahoře se nachází ornamentální parter se čtvercovou kašnou. Terasu doplňují původní vázy a v zahradě je také oválný bazén se sochou putta, který drží mušli. Vodní prvky a drobná výzdoba dotvářejí pravidelný prostor, jehož uspořádání je při procházce dobře čitelné.
Osa zahrady se nezastavuje na břehu potoka. Přechází do parku a pokračuje k portálu sýpky na protějším svahu. Sýpka tak tvoří kompoziční protiváhu zámku a propojuje zahradní část s okolním terénem.
Za potokem začíná anglický park
Jižně od Manětínského potoka se od počátku 19. století utvářel anglický přírodně-krajinářský park. Oproti barokní zahradě se v něm návštěvník orientuje méně podle přímých os a pravidelných ploch. K parku patřil rybníček s vlastním náhonem, poustevna i altán na umělém vrchu.
Barokní zahrada a krajinářský park zůstaly dvěma samostatnými celky, které spolu přesto tvoří propojený areál. Při průchodu od zámku za potok je tak možné vnímat rozdíl mezi přesně členěným parterem a volnější kompozicí parku.
Obnova opřená o dochované stopy
Po roce 1945 areál chátral a velký oválný bazén zasypali. Částečná obnova barokní zahrady začala v 90. letech; jako rámcové východisko zvolila podobu kolem roku 1790. Odstranily se pozdější ploty a kůlny, po odborném posouzení byly vykáceny některé dřeviny a bazén se podařilo vyčistit. Nešlo o úplnou přeměnu celého areálu do jedné historické podoby, ale o obnovu vybraných prvků.
Podobu úprav pomáhaly určit terénní nálezy a stavebně-historický průzkum. Manětínská zahrada tak ukazuje nejen různé způsoby komponování prostoru, ale i to, jak lze při obnově památkové zeleně vycházet z dochovaných stop.
Přístup do zahrady a parku
Zahrada i park jsou součástí zámeckého komplexu v centru Manětína a podle návštěvního řádu bývají přístupné celoročně. Podmínky vstupu se mohou měnit; aktuální informace poskytuje správa zámku. V areálu je nutné držet se vyznačených cest. Návštěvní řád zakazuje mimo jiné trhat květiny, poškozovat dřeviny nebo jezdit na kole.