Manětínský zámek stojí přímo v centru města a jeho návštěva není jen prohlídkou šlechtického sídla. K areálu patří také kostel sv. Jana Křtitele, terasy, sochařská výzdoba, zahrada a park. Společně vytvářejí barokní celek, který výrazně ovlivňuje podobu celého Manětína. Národní kulturní památkou je od 1. ledna 2002.
Podoba města se zásadně změnila po požáru v roce 1712. Oheň tehdy poškodil zámek, kostel, školu i část okolní zástavby. Obnova proto znamenala mnohem víc než pouhé opravy. Pod vedením Václava Josefa Lažanského vzniklo jednotně komponované centrum, dnes řazené k nejvýznamnějším památkovým souborům západních Čech.
Nejstarší dějiny místa
Kořeny zdejšího sídla sahají před barokní přestavbu o několik staletí. Podle městského historického přehledu daroval král Vladislav II. roku 1169 zdejší újezd johanitům. Ti v Manětíně založili komendu a u městských hradeb vybudovali také tvrz. Z původní stavby se dochovaly základy jedné věže, které se nacházejí v západní části dnešního zámku.
Po husitských válkách se panství dostalo do zástavy Švamberků. V roce 1560 Manětínsko získal Jeroným Hrobčický z Hrobčic. Starou tvrz rozšířil a přestavěl na renesanční zámek. Tuto etapu připomíná například renesanční portál. Při pozdější obnově se podařilo odhalit také zbytky malované výzdoby někdejších fasád.
Po požáru vznikl barokní celek
Rozsáhlá přestavba po katastrofě se uskutečnila podle projektu Jana Blažeje Santiniho a trvala až do roku 1730. Václav Josef Lažanský při ní neřešil jen samotnou zámeckou budovu. Svah před ní nechal rozdělit do tří teras, které doplnily kašny, barokní sochy, sousoší a vázy.
Se zámkem je krytou chodbou propojen kostel sv. Jana Křtitele, včetně oratoře. Stavby tak tvoří promyšlený městský prostor, nikoli dvě oddělené památky. Za Lažanských se Manětín stal také kulturním centrem. Působili zde mimo jiné malíři Petr Brandl a František Karel Bentum a sochaři Šimon Borovec a Jan Jiří Herscher.
Rod Lažanských vlastnil panství až do roku 1945. Jeho vliv je v Manětíně patrný v architektuře i v příbězích rodiny, která po dlouhou dobu formovala zdejší kulturní život.
Co čeká uvnitř zámku
Prohlídková trasa vede přes vstupní halu, hlavní sál, ložnici, pánovu pracovnu, knihovnu a loveckou chodbu. Návštěvníci si prohlédnou také další historické komnaty, rodinnou galerii a nástropní fresku. Výklad se věnuje dějinám Lažanských i hraběnce Marii Gabriele Lažanské.
Neobvyklou součástí expozice je sbírka portrétů služebnictva. Zobrazení lidí, kteří zajišťovali každodenní chod šlechtického domu, nebývá na zámcích běžné. Manětínská kolekce proto ukazuje aristokratické sídlo z méně obvyklé perspektivy a připomíná význam jeho služebného personálu.
Historická zahrada a park
Zámecká zahrada je písemně doložena už v dědickém řízení po Jeronýmu Hrobčickém z roku 1604. Po požáru byla obnovena ve vrcholně barokním stylu. Její hlavní osa spojovala zámek s pivovarem a součástí areálu byly také oranžerie a další zahradní prvky.
Na jih od Manětínského potoka vznikl na začátku 19. století anglický přírodně-krajinářský park. Terasy před zámkem i park pomáhají pochopit, jak barokní kompozice využívala svah, výhledy a postupný pohyb návštěvníka celým prostorem. Interiéry proto nejsou jedinou částí areálu, která stojí za pozornost.
Informace pro návštěvníky
Zámek se nachází na adrese Manětín 1, 331 62 Manětín. Interiéry se procházejí s průvodcem a prohlídka trvá přibližně 45 až 50 minut. Návštěvní doba i vstupné se mění podle sezony. Rezervace je důležitá především pro větší skupiny.
V okolí areálu se dá parkovat zdarma. Pokud se hlavní parkoviště zaplní, lze využít také prostor u bývalého hotelu. Psi do interiérů nesmějí, v zahradě a parku je možné je mít na ruce nebo v tašce. Cyklistům slouží volně přístupná garáž na kola. Zámek spravuje Národní památkový ústav.