Do kostela sv. Jiří v Lukové se vstupuje přes hřbitov. Uvnitř mezi lavicemi sedí, stojí a klečí tři desítky postav, které připomínají shromáždění věřících. Pravidelné bohoslužby se tu přitom nekonají od roku 1968, kdy se při pohřbu zřítila část stropu a kostel byl uzavřen.
Instalace Věřící od Jakuba Hadravy proměnila opuštěný venkovský kostel v cíl návštěvníků z Česka i zahraničí. Její tajemná nálada svádí k označení za nejstrašidelnější kostel v Česku, nejde však o žádný oficiální titul. Podstatnější je spojení umění s dějinami místa a s osudem památky, jejíž obnova stále pokračuje.
Figury v prázdném kostele
Jakub Hadrava vytvořil v Lukové v roce 2012 celkem 32 figurín. Instalace tu navazuje na jeho bakalářskou práci nazvanou Má mysl. Modely poskytli dobrovolníci: jejich těla obalila ochranná vrstva a látka namočená v sádře. Po ztuhnutí zůstaly beztvaré siluety bez tváří a osobitých rysů.
Část postav sedí v lavicích, jiné stojí nebo klečí v uličkách. Návštěvník se tak ocitá uvnitř výjevu, který připomíná bohoslužbu, ale současně působí prázdně a nehybně. Hadrava pracuje s představou opuštěného prostoru a těl, která čekají na nový život. Záměrem není vytvořit strašidelnou atrakci, ale upozornit na kostely, jež přišly o své věřící i pravidelné využití.
Do sádry některých figur byl přidán fosfor. Po nasvícení nebo delším působení denního světla mohou za vhodných podmínek slabě světélkovat, efekt se však neobjeví při každé návštěvě. Atmosféru vytváří především ticho, světlo, měřítko prostoru a kontrast historické stavby s nehybnými postavami.
Stavba s gotickým jádrem
Kostel stojí na návrší uprostřed hřbitova v části Luková, která dnes náleží k Manětínu. V písemných pramenech se farní kostel objevuje nejpozději roku 1352. Z původní gotické stavby se zachovaly hlavně presbytář a sakristie. Presbytář má trojboký závěr a dvoupolovou žebrovou klenbu, zatímco obdélná loď má plochý strop a dnešní podobu získala při pozdějších úpravách.
Požár v roce 1796 kostel poškodil a loď byla následně znovu postavena. V 19. století přibyla obnovená či nově vystavěná věž a nové zvony. Stavba tak spojuje gotické zbytky s pseudorománskými a novogotickými prvky. Interiér kdysi zdobily oltáře z roku 1858, hlavní obraz sv. Jiří od J. Herzoga a boční obrazy Karla Javůrka z roku 1876.
Poválečné dějiny se do místa otiskly také úbytkem obyvatel. Po roce 1945 odešlo původní německy mluvící obyvatelstvo a obec se nepodařilo plně dosídlit. Prázdné kostelní lavice proto připomínají nejen výtvarný motiv, ale i zánik někdejší komunity.
Návštěvníci přispívají na opravy
Instalace přivedla do Lukové lidi, kteří by jinak do zdejšího kostela možná nezavítali. V roce 2025 přišlo více než 15 tisíc návštěvníků a dobrovolné příspěvky přesáhly 312 tisíc korun. O rok dříve dorazilo přes 14,5 tisíce lidí a vybraná částka se blížila 282 tisícům. Peníze pomáhají financovat obnovu kostela.
Popularita instalace ale neznamená, že je památka zachráněna. Po uzavření se nejprve prováděly hlavně nezbytné zásahy: opravovala se střecha kostela i věže, zajišťovala sakristie a staticky zabezpečovala klenba presbytáře. Farnost později postupně opravovala také věž, průčelí, fasády, okna, elektroinstalaci a povrch presbytáře.
Manětín vydal v roce 2025 povolení k opravě ohradního zdiva. Projekt zahrnuje kamennou zeď, schodiště, vstupní pilíře i vrata. Ministerský rozpis příslibů na rok 2026 počítá s 1,1 milionu korun na pokračování oprav interiéru a ohradní zdi. Jde o příslib podpory, nikoli o potvrzení dokončených prací.
Kdy se do kostela podívat
Podle informací pro rok 2026 bývá kostel otevřen od dubna do konce října, zpravidla v sobotu odpoledne. Provoz se může měnit kvůli opravám, bohoslužbám nebo mimořádným akcím; podmínky sděluje Římskokatolická farnost Manětín. Areál zůstává hřbitovem, a proto je třeba respektovat jeho pietní charakter, pokyny správce i klid okolní obce. Dobrovolný příspěvek návštěvníků směřuje na obnovu kostela sv. Jiří.