Mariánský sad leží na svahu nad kostelem v Malých Svatoňovicích. Není to rozlehlý park, ale menší venkovní areál, který propojuje sedm mariánských kapliček, křížovou cestu a kapli Božího hrobu. Při procházce se tu střídají duchovní zastavení s architekturou zasazenou do terénu.
Podnět k vybudování areálu dal Spolek pro zvelebení poutního místa. Základní kámen byl posvěcen v roce 1892 a tehdy začala proměna svahu. Dnes je Mariánský sad nemovitou kulturní památkou.
Sedm kapliček v mariánském okruhu
Kapličky jsou zasvěcené Sedmi radostem Panny Marie a vznikly roku 1892. Jejich architektonické řešení je spojováno s Edmundem Chaurou z nedalekého Červeného Kostelce. Výzdobu vytvořil akademický malíř Josef Cobl.
Jednotlivá zastavení jsou rozmístěna ve svahu, takže prohlídka postupuje vzhůru a přirozeně zpomaluje. Kapličky tak nejsou jen drobnými stavbami podél cesty, ale také souborem výtvarných děl pod širým nebem.
Křížová cesta využívá převýšení svahu
Čtrnáct zastavení křížové cesty připomíná Ježíšovu cestu na Golgotu. Trasa není dlouhým putováním, stoupání jí ale dodává jiný charakter než křížové cesty vedené po rovině.
U data jejího vzniku se obecní prameny neshodují: jedny uvádějí rok 1893, v obecním zpravodaji se objevuje rok 1839. Křížová cesta patří k historickému jádru sadu a spolu s kapličkami dokládá podobu poutní architektury v regionu.
Kaple Božího hrobu a zkamenělé dřevo
Kaple Božího hrobu se stavěla v letech 1902 až 1905 a vysvěcena byla 8. dubna 1906. Jde o kopii Božího hrobu v Jeruzalémě. Její interiér však obsahuje také materiál spojený s místní krajinou: araukarity, tedy zkamenělé dřevo typické pro okolí Jestřebích hor.
V prosklené skříni leží socha mrtvého Krista, kterou vytvořil novopacký sochař a řezbář Antonín Sucharda. Obecní materiály ji označují za alabastrovou. Kamenný oltář z hořického pískovce pochází z roku 1906.
Součást poutního místa v Malých Svatoňovicích
Sad navazuje na širší poutní místo, jehož historie je spjata se studánkou a pramenem i s kostelem Sedmi radostí Panny Marie. Kostel byl vysvěcen roku 1734. Malé Svatoňovice leží na okraji Jestřebích hor, takže poutní zastavení lze spojit s poznáváním obce a okolní krajiny.
Areálem se prochází po svahu, proto se hodí pevná obuv, zvlášť po dešti nebo v zimě. Boží hrob býval v chladné části roku zavřený a obvykle se otevíral od Velikonoc do Dušiček; aktuální režim se může ověřit u obce nebo farnosti.