Dvě stoky, každá ve své úrovni
V polesí svaté Barbory severně od Herdy u Majdaleny vede Zlatá stoka přes Železnou stoku, známou také jako Odlehčovač. Toky se tu potkávají, ale jejich vody se nespojují: Zlatá stoka pokračuje po betonovém korytě nad druhou stokou. Právě toto křížení dává nenápadnému akvaduktu jeho technický význam.
V třeboňské krajině tvoří rybníky, kanály a stoky rozsáhlou síť, která vodu rozvádí i odvádí. Mimoúrovňové vedení umožňuje zachovat samostatné trasy jednotlivých toků. Akvadukt proto není okázalou památkou s návštěvnickým zázemím, ale součástí vodohospodářského systému.
Historická trasa a betonová úprava
Zlatá stoka patří k vodohospodářskému dílu spojovanému se Štěpánkem Netolickým. Její vedení rovinatou krajinou s nepatrným spádem vyžadovalo pečlivé plánování. Křížení různých vodních cest bez jejich vzájemného narušení je jedním z řešení, která zdejší soustava využívá.
Současný vodní most ale není renesanční. Zlatá stoka byla na betonový mostek převedena v 70. letech 20. století a Odlehčovač pod ním vede od roku 1974. Akvadukt tvoří kamenný základ a železobetonová část, průtok pomáhá řídit soustava regulačních stavidel. Na jednom místě se tak setkává starší koncepce vodní sítě s novějšími úpravami, které ji udržují v provozu.
Součást systému, ne běžný výletní cíl
Odlehčovač odvádí vodu mimo jiné z Podřezanské stoky, Cepského polesí a od rybníka Podřezaný. Akvadukt tak plní praktickou úlohu v síti kanálů a dalších zařízení, která umožňují vodu směrovat a regulovat. Zároveň ukazuje část krajiny, která bývá méně viditelná než zdejší rybníky: stoky, propustky a jejich křížení.
Místo leží v odlehlejším lesním úseku přibližně kilometr západně od železniční zastávky Majdalena. Vede sem žádná značená turistická cesta, terén může být obtížně schůdný a přístup k objektu je podle regionálních informací zakázán. Režim vstupu je třeba řešit se správcem či vlastníkem pozemků; Zlatou stoku je možné pozorovat z veřejně přístupných míst.