Stačí přejít kousek za hraniční přechod u Machovské Lhoty a ocitnete se na trase věnované Nouzínu. Z někdejší české osady dnes zůstaly hlavně fotografie, vzpomínky a nenápadné stopy v krajině. Naučná stezka Jak se zde dřív žilo, uváděná také jako Jak se dřív žilo, pomáhá jednotlivé pozůstatky zasadit do příběhu zdejšího pohraničí.
Trasa začíná u bývalého hostince
Výchozí bod leží zhruba sto metrů za hraničním přechodem v Machovské Lhotě. Ta je oficiálně částí městyse Machov v okrese Náchod. První informační tabule nese název U bývalého hostince a seznamuje s Nouzínem i lidmi, kteří v něm žili.
Od tabule se pokračuje po zelené turistické značce kolem vojenských domů. Celá stezka má tři informační zastavení, přičemž její pokračování vede přes hranici na polské území a končí u silnice na Karlow. Při plánování výletu je proto potřeba počítat s přeshraničním úsekem a ověřit si stav značení i průchodnost.
Český Nouzín za dnešní hranicí
Osada pravděpodobně vznikla ve 14. nebo 15. století. Patřila k území označovanému jako Český koutek, kde se český jazyk a kulturní zvyklosti udržely i po připojení oblasti k Prusku v 18. století. Proměny hranic tak neznamenaly okamžitý konec vazeb na české prostředí.
Na počátku 20. století žilo v Nouzíně a na Vostré Hoře téměř 300 lidí. K životu obce patřil hostinec, mlýn u potoka Trnkavy, koloniál, škola a také zvonička z roku 1868. Významné místo měl nejprve Flouskův hostinec, později Rokytenského hostinec. Po druhé světové válce obyvatel rychle ubývalo a na konci 50. let už v Nouzíně nikdo trvale nebydlel.
Co připomínají jednotlivá zastavení
Druhá tabule stojí u zvoničky. Věnuje se někdejší škole, opravě zvoničky a také Filoméně Hornychové, která byla místní vypravěčkou a folkloristkou. Díky tomu stezka nepřibližuje jen data a zaniklé stavby, ale také způsob, jakým se v obci předávaly příběhy a jak vypadalo každodenní setkávání místních.
Podmínky k životu určoval pískovcový terén. Lidé nacházeli obživu v lomech a při stavbě silnic, zatímco hospodaření ztěžovala tenká půda, skály a množství kamení. Na polích se pěstovalo hlavně žito, oves, len a brambory. Zdejší skály tak nebyly pouze výraznou součástí výhledu, ale také důležitým zdrojem práce.
Výhled k Hejšovině a Jirásek
Poslední informační tabuli najdete v horní zatáčce u silnice na Karlow. Jsou na ní fotografie někdejšího Nouzína a připomínka Vostré Hory z Ptačího vrchu. Z okolních skal se otevírá pohled směrem k Hejšovině a právě tady se historie zdejší krajiny propojuje s literaturou Aloise Jiráska.
Machovsko se objevuje v jeho románech U nás a Skaláci. S Machovskou Lhotou je navíc spojen Karel Dostál, vůdce selského povstání na Policku. Krátká stezka tak spojuje konkrétní místa v terénu s událostmi a příběhy, které přesahují samotnou zaniklou osadu.
Výlet do pohraniční krajiny
Přesná délka trasy není uvedena, její hlavní náplní jsou však tři zastavení a průchod krajinou, kde kdysi stála celá obec. Stezku lze zařadit do širšího výletu po Machovsku, například při poznávání Machova, Broumovských stěn, Stolových hor a okolních pískovcových útvarů. Jako výchozí bod pro orientaci poslouží Machovská Lhota a místní hraniční přechod, nikoli konkrétní adresa informačních tabulí.