Na jižním konci zámeckého vrchu v Lysé nad Labem stojí bývalý augustiniánský klášter, který dnes obývá především Státní okresní archiv Nymburk. Návštěvníci si ho mohou prohlédnout hlavně zvenčí; nejde o běžný turistický objekt s pravidelnými prohlídkami. Budova naproti zámku však stojí za pozornost už svou barokní podobou i proměnami, kterými během staletí prošla.
Rezidence postavená ve svahu
Klášterní areál vznikal v letech 1731 až 1741 na místě starších sakrálních staveb. Při jeho budování zanikla kaple svatého Desideria i pozdně gotický kostelík. Nová rezidence byla podle archivních údajů dokončena roku 1739 a klášterní kostel vysvětili 20. srpna 1741.
Na stavbě se podíleli Bartolomeo Scotti a Anselmo Lurago. Lurago převzal dokončovací práce a vedl výstavbu barokního kostela. Konvent bosých augustiniánů vyrostl ve svahu, takže jeho jednotlivá křídla kvůli výškovému rozdílu neleží na stejné úrovni.
Čtyři kolmá křídla spolu s kostelem obklopovala lehce lichoběžný rajský dvůr. K areálu patřila také hospodářská budova, ohradní zeď s portálem a opěrná zeď. Svah pod klášterem byl rozdělen do teras, které měly být podle původního záměru osázené vinnou révou. Přízemní západní křídlo sloužilo hospodářskému provozu.
Kostel se změnil v sýpku, pak zanikl
Klášter nepřestal fungovat bezprostředně po josefinských reformách. Zrušil ho až dekret Františka II. ze 17. října 1811 a opuštěn byl fakticky o rok později. Díky starší donační listině se budova vrátila majitelům panství. Sweerts-Sporckové ji od roku 1821 využívali jako úřednický dům s kancelářemi a byty pro vrchnostenské zaměstnance.
Také kostel změnil účel: sloužil jako kontribuční sýpka. Roku 1891 ho zbořili a na jeho místě vznikl rozlehlý dvůr s konírnami. Významná část původního klášterního komplexu tak zmizela a dnes ji připomínají historické záznamy a archeologické objevy.
Nálezy sahají až do středověku
Archeologický výzkum, který souvisel zejména s úpravou budovy pro archiv v letech 1997 a 1998, odkryl pohřebiště ze 14. století s 59 hroby. Odborníci našli také základy pozdně gotického kostela Panny Marie a zbytky starších klášterních staveb.
Doklady osídlení místa pocházejí už ze 13. století. Mezi nálezy byly mince, části oděvu, pozůstatky barokních kamen i dva renesanční kachle s motivem svatého Jana Evangelisty. Pod nádvořím a v okolí budovy se tak překrývají stopy několika období dějin Lysé nad Labem.
Od státního úřadu k okresnímu archivu
V roce 1939 prodaly poslední majitelky panství, princezna Thurn Taxisová a Marie hraběnka Černínová, zámek s klášterem Protektorátu Čechy a Morava. Stát areál pořídil pro zamýšlený domov válečných invalidů. Po druhé světové válce přešel do státní správy. V dalších desetiletích tu mimo jiné fungoval internát pro dorost stavebního průmyslu, zatímco v zámku byl zřízen domov důchodců.
Do bývalého kláštera se později nastěhoval okresní archiv. Jeho rekonstrukce probíhala v letech 1995 až 2001 v jedenácti etapách a zahrnovala také opravu střechy a fasády. V bývalém refektáři, který dnes slouží jako badatelna, i v knihovně byly obnoveny nástropní malby z roku 1741. Jejich autorem mohl být František Voget, jeho autorství by ale muselo potvrdit odborné posouzení.
Prohlídka zvenčí i badatelna
Klášter je kulturní památkou a jeho dochovaná budova patří Státnímu oblastnímu archivu v Praze. Areál není běžně otevřený jako samostatná turistická památka. Zájemci ho mohou vnímat z veřejně přístupných míst; badatelnu lze navštívit podle pravidel archivu.
Budovu najdete na adrese Zámecká 6/13. Od Husova náměstí k ní vede ulice Zámecká a pro parkování lze využít náměstí. Klášter sousedí se zámeckým areálem a Domovem Na Zámku, proto je třeba respektovat jejich provoz a zůstávat ve veřejně přístupných částech.