Od nádraží v Lužné u Rakovníka dojdete k železničnímu muzeu zhruba za tři minuty. Sídlí v areálu skutečného depa a výtopny, kde se lokomotivy dříve udržovaly a připravovaly k provozu. Ve sbírce je více než třicet parních strojů, historické osobní i nákladní vozy a také technika, bez níž by železnice nemohla fungovat.
Co je k vidění v areálu
Parní lokomotivy ukazují několik etap vývoje: od menších strojů pro místní tratě z přelomu 19. a 20. století až po mohutné lokomotivy z vrcholného období parního provozu. Mezi výrazné exponáty patří stroj 310.076 z roku 1899, Čtyřkolák 434.1100, rychlíkové Mikádo 387.043 a Papoušek 477.043 z poloviny 50. let.
Vedle páry představuje muzeum i motorovou trakci. Najdete tu například brejlovce T 478.3101, čmeláka T 669.0001 a sergeje T 679.1600, stejně jako motorové vozy M 240.0100 a M 262.090. Sbírku doplňují osobní, nákladní, služební, restaurační a poštovní vozy. K vidění je rovněž speciální drážní technika, například kolejový jeřáb, sněhomet nebo kolejový sněhový pluh.
Ne všechny historické vozy jsou provozuschopné. O část z nich se ale pečuje tak, aby se mohla vracet na trať. Provozuschopné lokomotivy a soupravy se objevují na nostalgických vlacích po celé republice a při sezonních akcích také v okolí Lužné, například na tratích směrem na Rakovník, Krupou, Kolešovice nebo Nové Strašecí.
Zázemí parní železnice
Expozice připomíná, že železnice se neobešla jen bez lokomotiv, ale ani bez lidí, zařízení a nástrojů, které zajišťovaly každodenní provoz. Uvidíte historická návěstidla, staniční zabezpečovací zařízení, telefonní aparáty, vybavení hradel a stavědel i ruční nářadí pro údržbu tratí. Součástí sbírky jsou také části výhybek, výpravky, železniční svítilny, jízdenky a kleště na jejich označování.
V areálu zůstaly zachované i prvky související s obsluhou parních lokomotiv: skládka uhlí, vodní jeřáby, popelová a prohlížecí jáma nebo renovovaný zauhlovací výtah Teudloff. Právě takové detaily přibližují práci, která předcházela každé jízdě parního vlaku.
Úzkokolejka a modelové kolejiště
Areálem vede úzkorozchodná dráha o rozchodu 800 milimetrů. Její vozidla původně sloužila v podnikové dopravě kladenských hutí POLDI a ve vybraných návštěvních dnech vozí cestující po okruhu. Velké stroje doplňuje modelové kolejiště ve velikosti HO.
Muzeum pořádá také tematické akce, komentované prohlídky a rodinné programy. V sezoně 2026 zahájilo provoz 2. dubna a připravilo rovněž jízdy historických vlaků. Tyto programy i provoz jednotlivých atrakcí se mohou během sezony lišit. Držitelé dlouhodobých kupónů PID Lítačky mají desetiprocentní slevu na individuální i rodinné vstupné.
Jak se do Lužné dostat
Muzeum najdete na adrese 9. května 255. Z Prahy se sem dá jet vlakem z Masarykova nádraží; cesta trvá přibližně hodinu a dvacet minut. Autem se přijíždí od silnice E48 přes Nové Strašecí a dále po silnici II/237.
Výlet lze spojit s naučnou stezkou Louštín, přírodním parkem Džbán nebo Muzeem amerických historických automobilů JK Classics. Železniční areál přitom nabízí několik hodin programu: vedle lokomotiv a vozů zahrnuje také technické zázemí někdejší výtopny Buštěhradské dráhy.
Od výtopny k muzeu
Počátky výtopny Buštěhradské dráhy Lužná–Lišany sahají do roku 1871. Výrazně se proměnila v roce 1924 po zestátnění Buštěhradské dráhy. Lužná zůstala železničním centrem i v dalších desetiletích a patřila k posledním služebnám Československých státních drah, kde se topilo parními lokomotivami. Parní provoz tu skončil až na sklonku 70. let 20. století.
Depo Českých drah ukončilo provoz v roce 1996. Už o rok později se díky železničním spolkům v areálu rozběhly pravidelné výstavy a v roce 1999 zde České dráhy založily vlastní železniční muzeum. Dnešní expozice tak využívá místo, které po desetiletí sloužilo skutečnému železničnímu provozu.