Zámecká kaple v Lužanech se zapsala do hudebních dějin při svém vysvěcení v roce 1887. Antonín Dvořák tam tehdy sám řídil první provedení své Mše D dur op. 86. Šlo o neveřejný liturgický obřad, který dodnes patří k nejvýraznějším okamžikům spojeným s tímto místem. Lužanský areál ale vypráví také o proměnách šlechtického sídla, tvorbě Josefa Hlávky a kulturním životě 19. století.
Proměny sídla u Úhlavy
Na místě dnešního zámku stála původně gotická tvrz. Její někdejší vodní příkop, napájený z Úhlavy, připomíná starší historii areálu. V 16. století se tvrz proměnila v jednopatrové renesanční sídlo. Z této i pozdější doby se zachovaly například renesanční kamenný znak a barokní plastika Apoteózy svatého Jana Nepomuckého, datovaná rokem 1739.
V 60. letech 19. století získal panství Josef Hlávka, známý architekt a mecenáš. Podobu svého sídla navrhl sám a přestavba proběhla v letech 1886–1887. Z původního objektu zůstaly některé přízemní prostory a sklepy, zatímco hlavní část zámku vznikla jako novorenesanční novostavba. Půdorys má tvar písmene Y a někdejší věž dostala podobu výrazné šestipatrové věže s hodinami.
Kaple spojená s Dvořákovou mší
Samostatná zámecká kaple je zasvěcena Panně Marii, svatému Václavovi a svatému Antonínovi. Její architektura bývá popisována jako románská centrála s řeckovýchodními prvky. Zařízení navrhl Hlávka, na výmalbě se podílel jeho přítel z Vídně Karl Jobst. V kapli se dochovaly také varhany, které postavil pražský varhanář Karel Eisenhuth.
Pro vysvěcení kaple zkomponoval Dvořák Mši D dur, původně určenou pro varhany. Později připravil další verze: plzeňskou s harmoniem a dalšími nástroji, pražskou a nakonec orchestrální. Jeho vztah k Lužanům připomíná pamětní deska na západní fasádě zámku. V roce 2001 vznikla v kapli nahrávka mše, při níž byly použity původní varhany.
Park, altány i ovocná zahrada
Zámek obklopuje protáhlý park, který na východě a jihu ohraničuje Úhlava. Současná podoba vznikala především v poslední čtvrtině 19. století. Parkové průhledy míří k zámku, řece, obci i okolní krajině a areál zahrnuje parkovou, lesní a ovocnářskou část.
V areálu se zachovaly nebo jsou připomínány altány, mostky, skleník a zahradnický domek. Altán Zdenčín byl postaven roku 1895 na počest Hlávkovy druhé manželky Zdenky. Starší altán Chaloupka nad jezem pochází z roku 1873 a dnes nese jméno Antonína Dvořáka. Na park navazuje užitková zahrada s ovocným sadem, zeleninovými záhony, vinnou révou a ovocnými stromy. Hlávka chtěl ukázat, že i v českých podmínkách se dají pěstovat teplomilnější druhy ovoce a réva.
Hlávkovo sídlo jako kulturní centrum
Josef Hlávka využíval Lužany nejen jako rodinné sídlo, ale také jako místo setkávání osobností vědy a umění. Mezi jeho hosty patřili Antonín Dvořák, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer, Josef Václav Myslbek, Max Švabinský, Josef Suk a Oskar Nedbal. V parku stojí Hlávkův bronzový pomník od sochaře Josefa Mařatky. Plastika vznikla roku 1914 pro Hlávkův most v Praze a do Lužan je zapůjčena z Galerie hlavního města Prahy.
Přízemí zámku představuje expozici věnovanou Hlávkovu životu, práci a odkazu. V prvním patře se dochoval jeho původní byt, včetně nábytku, štukové výzdoby a výmalby. Pracovna vznikla v prostoru bývalé kaple. Arkýř s bočními okénky a okenicemi umožňoval regulovat světlo dopadající na pracovní stůl.
Zámek spravuje Hlávkovo nadání
Po Hlávkově smrti připadl zámek podle jeho poslední vůle Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Nadání pečuje o zámek, kapli i Hlávkovu hrobku a využívá areál pro vědecké, umělecké a odborné aktivity. Pořádají se zde setkání vysokých škol a vědeckých institucí, konference, kulturní akce i předávání ocenění.
Nejde o běžně přístupnou turistickou památku: veřejnosti se zámek otevírá při vybraných kulturních událostech a mimořádných prohlídkách. Pro rok 2026 byly avizovány termíny v létě a v září. Během dnů otevření lze navštívit interiéry, kapli, park, Hlávkův pomník i místa spojená s Antonínem Dvořákem.