Nový Hrádek stojí na skalnatém ostrohu zhruba 80 metrů nad Dyjí, asi patnáct kilometrů jihozápadně od Znojma. Zřícenina nabízí pohled do hlubokého údolí i na rakouskou stranu hranice. Leží však v klidové části Národního parku Podyjí, kde je pohyb možný pouze po značených trasách.
Hradní zdi nad meandry
Hrad založil krátce po roce 1358 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský. Původně šlo o opevněné sídlo plášťového typu, které sloužilo také k občasným loveckým pobytům. Starší, takzvaný dolní hrad dodnes zaujme soustavou opevnění. Jeho vnitřní hradba obepíná areál v soustředném oválu, místy je silná až tři metry a dosahuje přibližně třinácti metrů výšky.
V 15. století vznikl na východním předhradí mladší hrad s malým obdélným nádvořím a trojpodlažními křídly. Zřícenina tak ukazuje rozsáhlejší areál než pouhou jednoduchou tvrz. Z vyšších míst se otevírá výhled na zákruty Dyje, skalnaté hřbety Umlauf a Ostroh i na území rakouského Národního parku Thayatal.
Od švédského vojska k výletnímu sídlu
Roku 1645 hrad obsadili Švédové a část stavby poškodili. Zničené části už nebyly obnoveny a sídlo postupně ztratilo vojenský význam. Když panství od roku 1799 vlastnil polský hrabě Stanislav Mniszek, nechal část hradu upravit pro lovecké a výletní pobyty své rodiny a hostů. V dnešní podobě se proto prolínají pozůstatky obranného hradu s pozdější romantickou představou výletního místa.
Ve 20. století zříceninu zpřístupnil Klub českých turistů a fungovala tu také mládežnická noclehárna s dvaceti lůžky. Po druhé světové válce se ale Nový Hrádek ocitl v přísně střeženém pohraničním pásmu. Omezený přístup lidí umožnil přírodě vyvíjet se téměř bez zásahů: zeleň postupně prorůstala do zdiva a propojila ruiny s lesem a skalami.
Po roce 1989 se do Podyjí vrátil volnější pohyb a na hradě byl obnoven řízený návštěvnický provoz. V roce 2002 byl Nový Hrádek spolu se zámkem ve Vranově nad Dyjí prohlášen národní kulturní památkou.
Podzemí jako útočiště netopýrů
Sklepení mají pro Podyjí význam, který není při běžné prohlídce na první pohled patrný. Nový Hrádek je nejvýznamnějším zimovištěm netopýrů v národním parku a patří k nejdůležitějším lokalitám tohoto druhu v celém regionu. Odborníci zde zvířata sledují nejméně od roku 1991.
Při sčítání zveřejněném v roce 2017 zaznamenali v šesti podzemních prostorách více než 200 jedinců. Ve skutečnosti jich mohlo být více, protože někteří se ukrývají ve skalních štěrbinách nebo ve vrstvách nad sebou. Za dobu výzkumu tu bylo zjištěno dvanáct druhů. Patří mezi ně netopýr dlouhouchý, velkouchý, večerní, černý, vodní, pestrý, severní a řasnatý, stejně jako vrápenec malý.
Zvláštností je společné zimování netopýra hvízdavého a netopýra nejmenšího. Podle dosavadních zjištění jde o jediné potvrzené místo v České republice, kde oba druhy zimují společně. Dříve byly považovány za jeden druh; odlišit je pomohly až rozdíly v echolokačních signálech a genetické analýzy.
Hradní podzemí slouží také k podzimnímu shromažďování netopýrů. Zvířata z různých letních kolonií se tu mohou potkávat, pářit a získávat informace o vhodných úkrytech. Sklepení proto nejsou volně přístupnou atrakcí a zimní uzavření areálu chrání jejich obyvatele před rušením.
Jak se ke zřícenině dostat
K Novému Hrádku se běžně nedá dojet autem ani motocyklem. Z Lukova je nutné pokračovat pěšky nebo na kole; parkoviště na konci obce leží přibližně tři kilometry od zříceniny. Od lokality Příčky vede zeleně značená trasa dlouhá asi dva kilometry.
Závěrečný úsek je kamenitý a náročný také pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí. Prohlídkový okruh zabere zhruba 50 minut a prochází se bez průvodce. Část vnitřních prostor je z bezpečnostních důvodů uzavřená a do staršího hradu je možné nahlédnout jen přes mříž. Návštěvní doba se během roku mění a v zimě je areál uzavřen. Na místě je třeba držet se vyznačených cest a nerušit živočichy ve sklepeních; při běžné návštěvě se netopýři nemusí ukázat.