Začněte u pramenů a kolonády
Procházku lázeňským údolím můžete zahájit u kolonády. Její Velká a Malá kolonáda i hala Vincentky vznikly podle návrhu Oskara Pořísky v polovině 20. století a představují modernější, funkcionalistickou podobu areálu. Celek navazuje na Jurkovičův dům a po rekonstrukci v letech 2018 až 2019 znovu tvoří přirozené centrum promenády.
V hale je přístupný pramen Vincentky, za určitých podmínek také u venkovního pítka. Vincentka je silně mineralizovaná voda s přirozeným obsahem oxidu uhličitého a jódu. Spolu s dalšími přírodními minerálními prameny patří k lázeňské tradici města; jednotlivé prameny se liší chutí, složením i vydatností. Ochutnávání je tak jedním ze způsobů, jak se s Luhačovicemi seznámit, nikoli univerzálním zdravotním doporučením.
Lázeňství se tu rozvíjelo od 17. století. Prameny popsal roku 1669 brněnský fyzik Jan Ferdinand Hertod z Todtenfeldu, soustavnější budování lázní začalo na konci 18. století. Významnou proměnu přineslo založení lázeňské akciové společnosti v roce 1902. O moderní podobu Luhačovic se tehdy zasadil lékař František Veselý.
Jurkovičovy stavby v parku
Od kolonády se vydejte do lázeňského parku, kde se jednotlivé domy přirozeně prolínají se zelení a promenádami. Architekt Dušan Jurkovič tu v letech 1902 až 1914 vytvořil soubor, který spojuje inspiraci karpatskou lidovou architekturou, secesí a hnutím Arts and Crafts. Barevnost, dřevěné detaily a hrázděná patra nejsou jen ozdobou lázeňských budov, ale součástí jejich promyšleného zasazení do krajiny.
Nejznámější z nich je Jurkovičův dům. V letech 1901 až 1902 architekt přestavěl starší Janův dům, zvýšil jej o hrázděné patro, upravil střechu i vnitřní uspořádání kolem dvou nádvoří. Budova původně spojovala ubytování s lázeňskými procedurami, dnes funguje jako hotel a je kulturní památkou.
Za pozornost stojí také vila Chaloupka, vzniklá přestavbou někdejšího Kuchyňského domu. Má zděné přízemí, roubenou nadstavbu a motiv žudra, které odkazují k různým podobám lidové architektury. Vila Jestřabí je Jurkovičovou novostavbou, stejně jako hudební pavilon s kamenným soklem, dřevěnou konstrukcí a výraznou střechou.
Sluneční lázně a cesta k přehradě
Součástí lázeňského areálu jsou také Sluneční lázně, památkový komplex bývalého Vodoléčebného ústavu a Říčních a slunečních lázní. Obnovou prošel v letech 2021 až 2024. Původní bazén, do kterého přitékala voda z říčky Šťávnice, přestal fungovat v roce 1995 a dnes je na jeho místě okrasný biotop. Areál už tedy neslouží jako veřejné koupaliště.
Návštěvníci tu najdou expozici věnovanou historii vodoléčby, Jurkovičovi a Leoši Janáčkovi. K vidění je restaurovaná odpočívárna s replikami původního vybavení, model areálu z roku 1910 i připomínky někdejšího mlýna. Obnova získala hlavní cenu Gloria musaealis 2024 a titul Stavba roku 2025.
Z lázeňského centra lze přes lázeňské náměstí a Sluneční lázně pokračovat Jurkovičovou alejí k Luhačovické přehradě. Trasa do Pozlovic měří přibližně tři kilometry a zabere kolem padesáti minut podle tempa a zastávek. Po cestě jsou odpočívadla, sportoviště i možnosti občerstvení; počítejte také s mírným stoupáním.
Přehrada na úpatí Bílých Karpat vznikala v letech 1912 až 1928 na řece Horní Olšavě. Jejím hlavním účelem byla ochrana lázeňského areálu před přívalovými vodami, dnes má také rekreační funkci. V sezoně tu funguje koupaliště Duha, půjčovna loděk a šlapadel, občerstvení i další služby.
Muzeum a lázeňská historie
Další zastávkou může být Muzeum luhačovického Zálesí, které se věnuje národopisu regionu, dějinám lázeňství a vývoji města. Součástí nabídky je také Kabinet Dušana Jurkoviče. Luhačovice mají status městské památkové zóny a lázeňský areál je zařazen na český národní indikativní seznam UNESCO, nikoli však na seznam světového dědictví.