Na Slovanku se dá dojít po značených cestách z Hrabětic, Josefova Dolu, Dolního Maxova i Janova nad Nisou. Na vrcholu ve výšce 820 metrů nad mořem čeká železná rozhledna s výhledem na Jizerské hory, Ještědský hřeben, Krkonoše a Český ráj. Směrem k Jablonci nad Nisou a Liberci se otevírají pohledy do údolí a na vzdálená sídla.
Jak se dostat na vrchol
Z Hrabětic vede ke Slovance zelená značka, z Josefova Dolu červená a z Dolního Maxova modrá. Z Janova nad Nisou lze zvolit zelenou nebo červenou trasu; přístup je možný také od rozhledny Bramberk. Okolní značené cesty umožňují spojit návštěvu věže s delší pěší trasou mezi obcemi a místy na hřebeni.
Rozhledna je podle města Lučany nad Nisou celoročně otevřená a vstup na ni je zdarma. Její litinová konstrukce měří jedenáct metrů, celková výška věže je podle města čtrnáct metrů.
Věž, kterou postavili za sedmnáct dní
Slovanka vznikla v době, kdy se organizovaná horská turistika v Jizerských horách teprve rozvíjela. Stavbu společně připravily jablonecká, janovská a hornokamenická sekce Německého horského spolku. Majitel vrchu Seibt poskytl pozemek bezplatně a litinovou věž spolek pořídil od vídeňské firmy Waagner.
Jednotlivé díly dopravili na vrchol a sestavili za pouhých sedmnáct dní. Kamennou podezdívku přitom postavil jediný zedník. Rozhlednu slavnostně otevřeli 14. srpna 1887 a na vrch tehdy přišlo přibližně pět tisíc lidí. Dobrovolné vstupné pomáhalo vytvářet fond určený na budoucí údržbu věže. Město Lučany nad Nisou ji označuje za nejstarší železnou rozhlednu v Čechách.
Od hrozby demolice k památkové ochraně
Po roce 1945 se pravidelná péče o rozhlednu postupně vytrácela. Koncem osmdesátých let se na ni smělo jen na vlastní nebezpečí a v roce 1994 byla podána žádost o demolici. Stavební úřad ji nevydal. Dne 7. července 1999 byla věž zapsána mezi kulturní památky.
Po opravě konstrukce i kamenné podezdívky se Slovanka znovu otevřela veřejnosti 5. července 2000. Náklady podle města nepřesáhly 550 tisíc korun.