U Lubenského potoka v dolní části Lubné na Svitavsku se dá při procházce zastavit u někdejšího močidla. Voda tu kdysi sloužila k máchání prádla, dnes má místo podobu venkovského odpočívadla s lavičkami a samoobslužnou pípa. Pivo se zde chladí ve vodě, která je s historií místa spojená.
Místo společného máchání
Močidla vznikala u vývěrů podzemní vody, které zajišťovaly její průběžný přítok. Prádlo se dříve vypralo doma na valše a potom se nosilo k močidlu vymáchat. Lidé se tu při práci potkávali a povídali si, takže tato místa měla vedle praktické i společenskou úlohu.
V Lubné bývala podle obecních informací čtyři močidla, zachovala se dvě. Jedno z nich dnes slouží k odpočinku a chlazení nápojů. Starší popisy zmiňují sud ponořený ve vodě, umyté půllitry na dřevěném věšáku a platbu QR kódem. Jde však o podrobnosti, které se mohou měnit; místo není běžnou hospodou s obsluhou a pevnou otevírací dobou.
Pípa s pivem z nedaleké Poličky
Samoobslužné čepování propojuje zastávku s pivovarem v nedaleké Poličce. Ten navazuje na tradici právovárečného měšťanstva od roku 1517. Vaří například výčepní Hradební a ležáky Otakar a Záviš. Nabídka, cena i dostupnost piva se mohou měnit, proto je lepší počítat s pípou jako s možným zpestřením výletu, ne jako s jistým cílem za občerstvením.
Zvonička a posezení u potoka
U Močidla je také dřevěná zvonička, kterou na přání místních štamgastů vyrobil Ondřej Chadima. Její konstrukce využívá tradiční dřevěné spoje, část je z kulatiny a střechu kryje šindel. Symbolicky má zahajovat i ukončovat společné aktivity. Na místě jsou lavičky a podle aktuálních zpráv také ohniště; není ale potvrzené, zda je vždy připravené k použití nebo zda je k dispozici dřevo. Potvrzené tu nejsou ani toalety či další občerstvení a pro větší organizované skupiny nejde o ověřené zázemí.
Zastávka při poznávání Lubné
Močidlo lze spojit s výletem po okolí obce pěšky nebo na kole. K dalším místním zajímavostem patří kaple svaté Anny, památná lípa, pomník železniční trati, letní areál a sportovní areál Skalka. Historickou stopu představuje také Kajetánčina huť, sklářský provoz z první poloviny 19. století. Podle obecních materiálů se její výrobky dostávaly mimo jiné do Španělska, Nizozemska a Ameriky.
Vodu z močidla nelze automaticky považovat za pitnou. Starší záznam pramene Močidlo pod rybníkem uvádí souřadnice 49.77485, 16.23478, ty však nemusí označovat právě místo se současnou pípa. Po několika pivech není namístě pokračovat na kole ani autem.
Podobná místa v okolí
Lubenské Močidlo patří k širšímu fenoménu samoobslužných pivních zastávek na Svitavsku. V Horním Újezdu funguje u Podlubníčku pivní studánka, kde se sud chladí ve studánce a návštěvníci přispívají do kasičky. Starší regionální přehledy uvádějí také Žíznivou studánku v Příluce a Chlastinec v Újezdci, jejich současný stav ale není potvrzený. U Močidla se na jednom místě potkává připomínka někdejšího praní, místní zvonička a možnost samoobslužného čepování; návštěvníci by po sobě měli uklidit a respektovat klid obce.