Na Mírovém náměstí v Lounech stojí stará radnice, odkud lze pokračovat do dnešní Hilbertovy ulice. Ta se dříve jmenovala Šatlavní, ve starších pramenech se objevuje také název Radnická. V jejím směru mířilo boční křídlo radnice s vězeňskými celami, a právě někdejší šatlava dala ulici její jméno.
Vězení v Lounech nebylo umístěno v jedné samostatné budově. Cely sloužily městské justici ve staré i nové radnici a jejich existenci dnes připomínají především historické záznamy a proměny okolních domů.
Pět cel ve staré radnici
Stará radnice na Mírovém náměstí, označená čp. 1, hostila okresní soud, okresní úřad i věznici. V roce 1862 měla věznice pět cel. Byly umístěny v bočním křídle budovy obráceném do dnešní Hilbertovy ulice.
Vězeňské prostory se používaly i v dalších desetiletích. V únoru 1921 zde bylo sedm vězněných osob. O třicet let později se v budově evidovaly tři cely s kapacitou zhruba 12 až 15 lidí. Využívala je vězeňská správa společně s lounským oddělením národní bezpečnosti.
Kontrola v roce 1951 upozornila na nedostatky v zabezpečení. Z cel se dalo otevřít okno do vězeňského dvorku a na dvorek bylo vidět také z jiné veřejné budovy. Kontroloři se obávali, že vězni mohou navazovat kontakt s lidmi venku a domlouvat se s obviněnými. Mezi návrhy na nápravu patřilo zvýšení ohradní zdi o půldruhého metru.
Stará věznice skončila v listopadu 1951. Odsouzení měli nově nastupovat trest do věznice krajského soudu v Litoměřicích. Soudní historie budovy tím ale neskončila: okresní soud v ní působil až do roku 2005.
Skryté cely pod novou radnicí
Další tři cely vznikly při stavbě nové lounské radnice. Budovala se v letech 1884 až 1887 a vězeňské prostory měla v suterénu. Každá cela měla malé okno u stropu a pevné dřevěné dveře. Soudní a vězeňskou část spojovalo také skryté schodiště.
Jedna cela byla určena mužům ve vazbě nebo k výkonu trestu, druhá ženám. Ve třetí čekali muži, které dobové označení nazývalo „šupáci“, na převoz do své domovské obce. Šlo o malé zařízení, které fungovalo jako součást místní justice.
Výraz šatlava označuje obecní či menší městské vězení. Název Šatlavní tedy odkazoval k místu spojenému se šatlavou. Dokument, který by původ názvu ulice přesně objasnil, se nedochoval; výklad se opírá o blízkost vězeňských prostor u radnice.
Od radnice k synagoze
Hilbertova ulice leží také poblíž městských hradeb a její historii doplňuje příběh lounské synagogy. Na jejím místě stály do požáru 6. září 1849 dva domy. Fungoval v nich zájezdní hostinec i poštovní přepřahací stanice. Po požáru zůstal pozemek několik let prázdný.
Synagogu zde podle plánů architekta Jana Staňka postavili v letech 1871 až 1874 v maurském slohu. Židovské obci sloužila do nacistické okupace. Dnes je nejvýraznější památkou, kterou si návštěvník s někdejší Šatlavní ulicí spojí. Vězeňskou minulost naopak připomíná hlavně staré pojmenování ulice a někdejší uspořádání radnic.
Přednáška o soudu a věznici
Téma lounského okresního soudu a věznice přiblíží také přednáška PhDr. Ondřeje Hladíka z Kabinetu dokumentace a historie Vězeňské služby ČR. Oblastní muzeum v Lounech ji má ve svém programu na 17. září 2026 od 17 hodin; místo konání v programu uvedeno není.