Nejjednodušší způsob, jak poznat Blaník, představuje výlet na Velký Blaník. Vrchol dosahuje 638 metrů a stojí na něm dřevěná rozhledna s kruhovým výhledem. Lesní cesta k ní prochází přírodní rezervací, kde se dochovaly bučiny, skalní výchozy i cenná lesní společenstva. S horou se zároveň pojí známá pověst o rytířích, kteří uvnitř spí a v rozhodující chvíli mají vyjet na pomoc české zemi.
Krajina mezi Blanicí a dvojvrším
CHKO Blaník vznikla 1. ledna 1982 a s rozlohou přibližně 41 km² patří k nejmenším chráněným krajinným oblastem v Česku. Rozkládá se mezi Louňovicemi pod Blaníkem, Vlašimí a Načeradcem. Nadmořská výška zde sahá od 366 do 638 metrů.
Středem oblasti je dvojice Velkého a Malého Blaníku. K nim se přidává údolí říčky Blanice a pestrá mozaika lesů, luk, polí, rybníků, mokřadů a vesnic. Kolem Blanice se zachovaly nivní a podmáčené louky, na některých místech také rašelinná stanoviště. Krajinu doplňují kaple, další sakrální stavby, lidová architektura a staré cesty mezi obcemi.
CHKO zahrnuje pět maloplošných zvláště chráněných území. Do soustavy Natura 2000 zde patří evropsky významné lokality Podlesí a Vlašimská Blanice.
Velký Blaník není jen rozhledna
Výstup na Velký Blaník vede lesem, jehož porosty mají v přírodní rezervaci místy přirozený charakter. Převládají bučiny a zdejší prostředí je významné také pro vzácné brouky. Při putování lze narazit na zmiji obecnou, ještěrku obecnou nebo slepýše křehkého.
Samotná rozhledna nabízí výhled daleko za hranice CHKO. V okolí vrcholu se nacházejí také pozůstatky pravěkého hradiště a středověkého opevnění. Zajímavým místem je Slepičí skála, odkud pocházel kámen použitý v roce 1868 jako jeden ze základních kamenů Národního divadla. Stejný příběh připomíná i kopie tohoto kamene u Domu přírody Blaníku.
Malý Blaník, mokřady a rybníky
Sousední Malý Blaník měří 580 metrů a stejně jako Velký Blaník leží v chráněné krajině. Jeho vrchol chrání přírodní rezervace, v níž stojí zbytky kaple svaté Máří Magdalény. Roste tu také památný smrk ztepilý zvaný Velký mnich. K dalším výrazným vrchům v CHKO patří Křížovská hůra, Hřiva a Slepičí skála.
Mimo hlavní trasu k rozhledně se dá zamířit k Býkovickým rybníkům a do přírodní rezervace Podlesí. Ta chrání mokřadní a rašelinné louky důležité pro obojživelníky i mokřadní rostliny. Průzkumy zde zaznamenaly čolka obecného i velkého, kuňku obecnou, skokana, blatnici skvrnitou, slepýše křehkého a prstnatec májový. Tato část Blaníku je určená spíše k pomalému procházení než k rychlému přesunu.
Trasy a místa, odkud vyrazit
Vstupní branou do oblasti může být Dům přírody Blaníku u Krasovic. Návštěvnické středisko představuje přírodu CHKO, geologii geoparku Kraj blanických rytířů i samotnou pověst. Navazuje na něj naučná stezka S rytířem na Blaník, která vede přes vrchol Velkého Blaníku k parkovišti nad Louňovicemi pod Blaníkem. Součástí trasy je venkovní geologická expozice s 21 velkými vzorky hornin.
Na Velký Blaník lze vyrazit od Domu přírody, z parkoviště nad Louňovicemi pod Blaníkem nebo z parkoviště mezi Velkým a Malým Blaníkem. Pro jednodenní výlet se nabízí okruh s rozhlednou a naučnou stezkou, který lze doplnit návštěvou Domu přírody. Při plánování je třeba ověřit aktuální provoz rozhledny a návštěvnického střediska.
V přírodních rezervacích je nutné zůstat na vyznačených cestách. Stezky na Velký a Malý Blaník jsou určené pěším; vjezd jízdních kol a dalších dopravních prostředků je zde zakázán. Motorová vozidla smějí pouze na veřejné komunikace a vyhrazená parkoviště.
Příběhy Louňovic a blanických rytířů
Historie krajiny je výrazná také v Louňovicích pod Blaníkem. Roku 1149 zde vznikl ženský premonstrátský klášter, který se podílel na osidlování povodí Blanice. V srpnu 1420 jej vypálili husité.
Pověst o vojsku ukrytém v hoře se později proměnila v symbol české identity a našla odezvu v literatuře, hudbě i výtvarném umění. Blaník tak spojuje výhled z rozhledny s mokřadní krajinou, dávnými sídly a pamětí místa, která sahá od pravěkého hradiště až k základům Národního divadla.