Na Sýkoř se chodí především za lesem, tichem a členitým terénem. Zalesněný vrchol leží v Sýkořské hornatině, která patří k Hornosvratecké vrchovině, a se svou výškou kolem 705 metrů je nejvyšším bodem okresu Brno-venkov. Vrcholový hřbet i okolní svahy jsou součástí přírodní památky Sýkoř.
Vzácné zbytky původních bučin
Nejcennější částí území jsou zachované porosty, které připomínají původní podobu zdejších lesů. Předmětem ochrany jsou bučiny a bučiny s javorem klenem typické pro 4. bukový vegetační stupeň. Hodnotu mají starší stromy, přirozenější druhové složení i bylinné patro pod nimi.
Chráněné území bylo poprvé vyhlášeno v roce 1990 a podle aktuálních údajů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR dnes zaujímá 104,6003 hektaru. V některých starších pramenech se objevuje menší rozloha, což souvisí s dřívějším nebo odlišným vymezením památky. Menší část okolí vrcholu byla chráněna už od roku 1949.
Sýkoř má význam i v širším měřítku jako regionální biocentrum. Na lesy v okolí Synalova a Osik navazují další přírodně cenné lokality, například Horní Židovka, Míchovec, Pod Sýkořskou myslivnou nebo Synalovské kopaniny. Cenné prostředí tak netvoří pouze samotný vrchol, ale propojená síť lesů, hřbetů a údolí.
Balvany a svahy po čtvrtohorním mrazu
Při procházce stojí za to sledovat nejen stromy, ale také terén. Podloží tvoří především bítešské ruly a jeho dnešní podoba se formovala mimo jiné během chladných období pleistocénu. Mrazové zvětrávání zde vytvořilo skalní výchozy, balvany i suťové úseky.
V krajině se dochovaly mrazové sruby, kryoplanační terasy, suťová pole a balvanové proudy. Nejde o vysokohorské stěny ani výrazné skalní dominanty, spíše o drobnější tvary rozptýlené ve svazích a podél hřbetu. Právě díky nim nepůsobí zdejší les jako jednotná plocha, ale průběžně se mění podle reliéfu.
Technická věž jako orientační bod
Na jižním okraji hlavního hřebene stojí přibližně čtyřicet metrů vysoká věž retranslační stanice. Byla postavena v roce 1961 a slouží jako technické zařízení. Není potvrzeno, že je přístupná návštěvníkům, v lese však funguje jako výrazný bod pro orientaci.
V okolních lesích a na skalnatých hřbetech byli zaznamenáni například krkavec velký, čáp černý nebo ořešník kropenatý. Pozorování konkrétního druhu ale není jistou součástí výletu. Pravděpodobnější je setkání se starými buky, proměnlivým lesním prostředím a klidem, který se podle ročního období výrazně proměňuje.
Trasy od Kopanin i od hájenky
Jedna z možností, jak se k přírodní památce vydat, vede z osady Kopaniny. Další přístup představuje odbočka u hájenky Sýkoř ze žlutě značené turistické cesty mezi Lomnicí a Skoroticemi. Území nemá klasické návštěvnické zázemí ani jednoznačnou poštovní adresu, proto je při plánování potřeba řídit se turistickou mapou a místním značením.
Sýkoř není místem s rozhlednou, občerstvením nebo upravenou naučnou stezkou. Hodí se proto hlavně pro pěší, kteří hledají poklidnou lesní trasu a zajímavý terén místo množství atrakcí. Při pohybu v přírodní památce je nutné respektovat značení, nevstupovat zbytečně mimo cesty a nepoškozovat půdní kryt ani bylinný podrost.